(ne)podařený výlet do Drážďan,který skončil návštěvou Ústí nad Labem

Poslední čtyři dny jsem pořád přemýšlela o tom, co by jsme mohli s přítlem podniknout o úterní státní svátek. Směny v práci jsem naštěstí měla naplánované tak, že aspoň Úterý jsem měla volné z těch dvou svátečních dnů. Přítel má dovolenou automaticky, protože oni v práci o svátky a víkendy nepracují .Těšilo mě, že konečně budeme mít den jenom pro sebe. V hlavě se mi pořád motala myšlenka, že by jsme mohli jet do Karlových Varů, když je tam teď ten filmový festival a nebo, že by jsme mohli vyrazit nakupovat do Drážďan. S přítelem rádi nakupujeme v Německu potraviny a oblečení a navíc máme Drážďany 100 kilometrů od domova, takže je to svým způsobem kousek. Domluvili jsme se s přítelem, že  vyrazíme do  Drážďan. Už nám začaly pomalu docházet zásoby jídla a trvanlivých potravin doma v ledničce a taky jsem si chtěla pořídit něco na sebe na  dovolenou. Znáte to, jídla a oblečení není nikdy dost. Navíc je v Drážďanech primark, kde se dá levně sehnat celkem pěkné oblečení.

Ráno jsme se v klidu zabalili, připravili jsme si foťák (po penězích,nejdůležitější věc během cestování), naházeli jsme věci do auta a po snídani jsme vyrazili směr severní Čechy. Všechno probíhalo hladce a já už jsem se celá natěšená viděla v Drážďanech, jak nakupuji a fotím. To jsem celá já. Taky jsme byli s přítelem natěšení na to, že si dáme něco dobrého k obědu. Zjistila jsem si na internetu, že někde v centru Dráždaň je moje oblíbené Vapiáno a chtěla jsem jej navštívit. 

Jenže, co čert nechtěl ,tak se nám po cestě porouchalo auto. Prostě přestalo jet a nám nezbylo nic jiného, než spustit výstražné blikačky a jet pomalu odstavným pruhem na nejbližší sjezd z dálnice, aby jsme byli alespoň pryč z dálnice. Přítel tvrdil, že to bude určitě nějaká banalita a že určitě to dáme hned dohromady. Před půl rokem se nám stalo něco podobného a bylo to pouze vadnou součástkou v motoru,která se dala pohodově vyměnit během pár okamžiků. Jenže tentokrát nepomohlo ani to. Stály jsme někde uprostřed polí a oba jsme se nakláněly pod kapotu auta, jako dva největší odborníci na auta. Samozřejmě, že po hodině zkoumání a opravování jsme to vzdaly a nic jsme nepřišli. Zavolali jsme si odtah a čekali jsme jak se tato situace vyřeší. V tu chvíli mi došlo, že asi do Dráždaň jen tak nedojeme. Seděli jsme si tak dobrou půl hodinku v rozpáleném autě a čekali jsme na záchranu v podobě odtahové služby. Ta přijela zanedlouho. Naše malé autíčko i s námi bylo naloženo na odtahovku a byli jsme zavezeni, co nebližšího servisu, který byl ve svátek otevřený. Byl to malý domácí servis. Pán opravář nebyl z nás moc nadšený a poslal nás ať jdeme na oběd, že má práci a že pak se nám na auto podívá. Na doporučení řidiče z odtahovky jsme zašli do jedné hodpůdky v okrajové části Ústí Nad Labem na oběd. Mile nás zde překvapili. Čekala jsem, že restaurace bude spadat spíše do průměrné kategorie restaurací, ale nakonec jsem byla opravdu mile překvapena. Jídlo bylo čersrvé, chuťově moc dobré, porce byly velké a byla zde i příjemná obsluha. Nakonec jsme odcházeli velmi spokojení.

Po skvělém obedě na nás čekala krutá realita. V servisu nám pan opravář vyměnil vadné cívky a říkal, že i tak se mu na motoru něco nezná. I úplný lajk by poznal, že není něco v pohodě jelikož naše auto mělo zvuk jako závoďák.  Zkusili jsme se projel po Ústí,ale daleko jsme nedojeli. Hned první kopec nás zastavil. Autu docházeli síly a mi jsme se jen tak tak vyšplhali zpátky k servisu. Tam jsme to už definitivně vzdaly a přítel se s opravářem domluvil na složitější opravě. Oprava prý potrvá více jak týden. Nezbylo nám nic jiného, než se rozloučit s výletem a i se smířit s tím, že domů hold pojedeme vlakem. Díky bohu, že jsme zůstali v Ústí a ne někde v Německu nebo někde v polích na vesnici. Neuměla bych si představit, jak by jsme se dostávali složitě domů.

Našli jsme poblíž servisu nejbližší zastávku a dojeli jsme hromadnou dopravou někam blíže k centru města. V poslední chvíli jsme se rozhodli naštívit zoo v Ústí. 

Řekli jsme si  že když nám výlet tak blbě dopadl, že si nenecháme zkazit odpoledne a podíváme se ještě po Ústí a do zmiňované ústecké zoologické zahrady. Vstupné v zoo bylo 60 korun, což je v porovnání se vstupným v pražské zoo skoro zadarmo. 

Hodinu po tom, co jsme přijeli do zoo nás přepadla prudká,ale rychlá bouřka. Naštěstí jsme se schovali pod stříšku u povilonu lemurů a čekali jsme necelou půlhodinku než se bouřka přežene. 

Co nás ještě zastihne ?

Po bouřce se udělalo hned krásně, mraky se v mžiku roztrhaly a udělalo se ještě větší dusno než bylo před bouřkou. Ze silnic a cest se vypářela voda a v zoo to vypadalo, jako v deštném pralese. Ústecká zoo je malá,ale na procházku s dětmi to naprosto stačí.  Po 4 hodině jsme se odebrali procházkou směrem centrum. Věděla jsem, že to není daleko a taky že nebylo. Prošli jsme se podél řeky a došli jsme až k obchodnímu centrum odkud jezdí lanovka na Větruši. Tam jsme tentorkát nejeli, ale pro ty co tam ještě nebyly tak tento výlet doporučuji. Na Větruši je výborná restaruace s výhledem a dá se tma zaplatit i wellnes víkend.

Cestu domů jsme museli vzhledem k předešlým okolnostem absolvovat vlakem. Koupili jsme si s přítelem skupinovou jednosměrnou jízdenku za 260 korun a vyrazili jsme na cestu domů. Do našeho města to měla trvat přibližně dvě hodiny. Nebylo to tak strašné. Koupila jsem si ještě na cestu časopis, abych měl čím zahánět nudu a šly jsme na věc. Přestupovali jsme v Kralupech nad Vltavou, kde jsem byla poprvé v životě a na to, že je to poměrně malé město mě překvapilo. Stihli jsme si pouze dojít nakoupit maso na gril k večeři, ale říkala jsme, že kdyby byla možnost, tak v Kralupech strávím více času, ale bohužel to nešlo.

Náš den začal hodně špatně, ale i přes všechny negativa jsme se neznámým osudem dostali do Ústí a po delší době jsem se projela zase vlakem a ještě jsem navštívila ústeckou ZOO. Co víc si přát? Teď musíme jenom počkat na telefonát od pána opraváře až nám dá svolení si pro autíčko přijel a pak si budeme muset udělat ještě jeden výlet do Ústí a domů pojedeme už v opraveném autu. Doufám, že to stihne do příštího Pátku, protože to jedeme na dovolenou a auto potřebujeme i když taky by jsme se bez něj obešli.

Až v takovéhle situaci si člověk uvědomí, jak pohodlné je auto mít. 

Kralupy nad Vltavou

Kralupy nad Vltavou