přípravy na cestu do Jordánska - očkování!

Není nic lepšího, těžšího a zábavnějšího zároveň, než je plánování cesty. Za necelý měsíc odlétám do Jordánska a přípravy už jsou v plném proudu. Jordansko je země, která spadá do arabského světa a je to stát který není na 100% bezpečný ( hlavně pro ženy) . Ovšem, když si přečtete průvodce, zjistíte si informace od ministerstva cestovního ruchu a informace ze zahraničních webů, tak vám žádné nebezpečí nehrozí (aspoň v to pevně doufám) . Po přečtení těchto užitečných informaci totiž máte jasno v tom, kde se nemáte pohybovat, do jakých restaurací vyloženě nesmíte a které oblasti země jsou pro turisty vyloženě nebezpečné  a že nejhorší doba na cestování je období, kdy všichni Arabové slaví ramadán a jenom malá zmínka o jídle jim muže způsobit zlost. Přece jenom nesmí celý den jist a když si to já promitnu do svého života, tak já kdybych nemohla jist po celý den, tak zřejmě budu hodně nepříjemná (jídlo je můj život). Na ministerstvu zahraničních věcí jsem se dočetla, že v poslední době hrozí v hlavních městěch Jordánska( hlavně po modlitbách v Pátek) demonstrace z důvodu stále se zvětšujícího počtu přistěhovalců, kteří do země míří ze Sýrie a okolních států.

Dneska jsem podstoupila očkování na žloutenku typu A. Do Jordánska nemusíte mít nějaké vyloženě speciální očkování, ale i přes  se doporučuje mít alespoň vakcínu proti žloutence ( B i A). Já měla dodnes pouze základní očkování typu B, které bylo za mého dětství povinné. Očkována jsem byla v Praze v centru cestovní medicíny, kde si mě na starost vzala velmi milá paní doktorka. Pokud jste v centru cestovní medicíny nikdy nebyly, stejně jako já, tak musíte absolvovat pohovor na kterém se mě paní doktorka ptala na prodělané nemoci a alergie. U mě to bylo velice jednoduché. V životě jsem mimo chřipky a rýmy nic vážnějšího neměla. Nechala jsem si přepsat svůj starý očkovací průkaz na mezinárodní průkaz. Je to jistotka. Můj původní očkovák vypadal jako salát z listů a dle mého názoru by se v něm nevyznal ani sebe lepší odborník! Paní doktorka byla ovšem velmi šikovná a dali jsme spolu dohromady informace o tom, jaké očkování jsem za celý svůj život podstoupila ( ale například tetanovku, jsem neměla vůbec zapsanou a musím ještě dojít k praktickému lékaři, aby mi to do očkováku dopsal). Pohovor trvá zhruba 40 minut a dozvěděla jsem se při něm spoustu užitečných informací jako například, jak postupovat při střevních potíží, které se běžně projevují, když v zahraničí jíme jídlo na které nejsme zvyklý a dostala jsem i doporučení jaké léky si na ně koupit ( a není to jen endiarom, který běžne známe). Střevní potíže se většinou chytnou z vody, ale velký výskyt bakterií byl i na ovoci, které bylo omyto infikovanou vodou. To bych třeba ani neřekla, že když si dá člověk v restauraci salát jako přílohu k hlavnímu jídlu, tak mu hrozí že něco chytne! Samozřejmě na vodu si dávám pozor i u nás, když jedu například na chatu...

Všem, kdo budou cestovat do nestandardních zemí ( ale i do Turecka či Egypta), doporučuji centrum cestovní medicíny navštívit. Očkují totiž  pacienty skoro na všechny známe nemoci! 

Také jsem zjistila, že pojišťovny dávají na některé vybrané očkováni příspěvky. Do konce Listopadu dává například pojišťovna VZP příspěvek na žloutenku typy A ve výši 1000 korun a samotné očkování samo o sobě  vyjde na 1400 Kč. Nevím, jak to mají ostatní  pojišťovny, ale co mi říkala paní doktorka, tak i ony by měli dávat nějaké příspěvky.  Takže stačí si to zjistit na internetu nebo přímo na pobočce pojišťovny a hned se vám vrátí nějaká ta koruna na účet zpět. To se hodí ne? 

A jaké byly moje pocity z očkování? Očkování jako takové mi nevadí. Z píchání strach nemám a ta bolest se dá přežít. Je to pouze nepříjemné. Při očkování jsem byla upozorněna na to, že žloutenka je docela agresivní očkování a spousta lidí má po očkování horečky a jiné nepříjemné stavy. Musím říct, že jsem nevěřila, že by něco takového mohlo vyskytnout i u mě. Odpoledne jsem šla courat s kamarádkou po Praze a ještě jsem vyřizovala různé záležitosti po úřadech. Nezastavila jsem se až do 5 hodin odpoledne. Cestou domů se mi přitížilo a měla jsem pocit, jako by na mě lezla chřipka a zbytek večera jsem proležela, takže paní doktorka měla pravdu. Ještě, že jsem ten den neměla práci.