Pátek? pro mě začátek cestovatelského týdne do Budapešti a Athén

Přítele jsem nechala v práci, hodila jsem mu tam svůj kufr, abych se s ním nemusela vláčit po Praze a odjela jsem na tři hodiny do centra. Nechtělo se mi totiž jet samotné z domova a řešit tam věci jako zavírání vodovodního přívodu a plynu a tak jsem se raději smířila s tím, že pojedu brzo ráno s přítelem do Prahy a sednu si na tři hodinky do kavárny a stvořím zde nějaký pěkný článek a když ne článek, tak si alespoň přečtu pár stran mé nové poutavé knihy o holčině, která zažila v Kurdistánu boj s islámským státem - mimo to Vám tuto knihu velmi doporučuji. Já jsem se nejprve obávala, že to nebude pro mě, ale ted bych ji byla schopna přečíst za večer, kdyby mi to čas dovolil.

Včera jsme zažili doma horor a to doslova. ,,Je tak těžké ty naše chlapy přinutit si sbalit věci?" Když ještě mají všechno vyžehlené a složené a stačí jen ty věci dát nějak systematicky do kufru? ANO, POTVRZUJI že je to pro nás ženské nadlidský úkol. Chlapy jsou totiž líní a nejlépe by to balení nechali až na ráno, ale jak to znám ze své dlouholeté zkušenosti , tak ráno by jsme museli lítat vystresovaný a upocený po bytě a hledat všechny ty věci, které by si ten můj chlap usmyslel si s sebou zabalit na poslední chvíli.

Teď čekám s telefonem v ruce až bude 11 hodin až se konečně vydám s ohromným batohem na zádech na tramvajovou zastávku pro svůj kufr a sednu na první tramvaj a dojedu na hlavní vlakové nádraží v Praze.

Poslední dny se mi lepila na paty jen samá smůla jako kdybych byla ohromný magnet přitahující jenom smolné věci. Minulý týden se nám rozbilo auto. To auto, kterým jsme měli dneska jet rovnou do Budapešti. Místo toho jsme si koupili jízdenky na vlak a 4 hodiny i s přestupem v Břeclavi pojedeme do Bratislavy, kde budeme muset strávit jednu noc v hotelu na vodě. Nijak mě to nevadí. Naopak mě to velmi těší, ale na druhou stranu už bych se nejraději viděla někde v centru Budapešti, protože jsem tam ještě nebyla a Bratislavu znám celkem dobře. Přece jenom jsem tam byla několikrát. Kufry budeme muset nějak dotáhnout z vlakového nádraží v Bratislavě a přiznám se, že stále netuším , kde tam to proradné nádraží je.

A co zítra? hned ráno si opět sebereme těch našich pár švestek a půjdeme zpátky na nádraží a pojedeme si to už do té dlouhooooo plánované Budapešti. Tam už budeme tři dny, tak aspoň si oddechnu od tahání těžkých kufrů. Hurááá.

V Budapešti budu poprvé. Nemám vůbec představu, jak to tam bude vypadat, jaké restaurace tam budou a jak bude vypadat náš hotel? Pokud jste někdy v Budapešti byli, tak uvítám nějaké typy, kam bych se měla podívat a kde bych se měla najíst. Sice mam v kapse telefon ve kterém je tuna užitečných aplikací, ale znáte když se vám telefon vybije a vy jste v háji. Uvítám tedy nějaké osvědčené rady.

Víte, co mě děsí? Prý má teď v Budapešti dva dny pršet, oujééé, to je ta moje smůla. Nevzala jsem si navíc deštník ani pláštěnku. Tak budu doufat, že se ten déšť nějak zázračně Budapešti vyhne a já budu v klidu.

Přítel tu dovolenou naplánoval geniálně. Kdyby to bylo na mě, tak si objednám 4* hotel na pláži někde v klidné destinaci a budu tam celý týden, ale na druhou stranu bych nepoznala to, co vždycky zažijeme na našich dobrodružných ,,road tripech,, za poznáním. Vždycky se něco podělá a my máme vztek, ale to je to ono, co váš výlet dělá tím výjimečným a věřte, že na to, co se Vám stalo nikdy nezapomenete.

Kam vyrážíte vy? to by mě zajímalo. Jestli raději volíte nějakou klasiku u moře nebo se vydáváte někam za poznáním? Já když jsem v práci nadhodila myšlenku, že plánujeme v Srpnu navštívit Albánii, tak to nikdo nechápal. Proooč? Myslím si, že hodně lidí dá na informace z médií a jsou líní si projít pravdivé informace. Například ta Albánie je překrásná zem s úžasnými horami, milými obyvateli a s normálními městy, jako jsou třeba u nás.

Nejraději bych teď vypnula telefon a odřízla se od světa, ale nejde to tak úplně. Člověk telefon potřebuje a hlavně v takové situaci, kdy cestuje z města do města a potřebuje mapy a další aplikace. Vím, že by to šlo i bez toho, ale znáte to.

Takže oujéééé a teď mě čeká 7 dní na cestách. Kéž by těch dnů byla mnohem více. Čím dál více mě láká myšlenka, že odjedu někam daleko, kde lišky dávají dobrou noc a nebudu se muset podřizovat naším zákonům. Budu si užívat přírody a odpočinu si od uspěchaného života, kde už pomalu každý jen číslo či panáček, který musí vydělávat peníze. Teď to možná trochu přeháním, ale něco na tom je. Každý to má takové, jaké si to udělá, ale někdy ta cesta za štěstím není jednoduchá.