Večerní Bratislava

Páteční den jak už jsem jednou popisovala v předchozím článku začal normálně. Mezi tím, co přítel plnil pracovní závazky jsem, až do 11 hodin dopoledne posedávala v kavárně na Václavském náměstí. Věděla jsem, že ve 12 musím být striktně ve Vršovicích a tak jsem trochu nervózní zaplatila svůj účet za kafé a s velkou časovou rezervou jsem  se vypravila na tramvajovou zastávku. Ve Vršovicích jsem měla čas. Nebyla bych to já, kdybych nepřišla aspoň o 20 minut dřív. Věděla jsem, že  u zastávky Koh i noor je nějaký second hand a mě nenapadlo nic lepšího než se tam jít podívat. Celý život mě lákají obchody, kde se můžete přehrabávat v kupě věci a s velkou netrpělivostí a naději čekáte, kdy už konečně najdete tu pravou věc. Většinou odcházím zklamaná, ale když už něco levného a zároveň krásného ukořistím tak hned mám lepší den.

V jednu hodinu nám měl jet z hlavního nádraží vlak. Jízdenky jsme si zajistili už týden dopředu, hned poté co moje smůla  přivolala to, že se nám rozbilo auto natolik, že není absolutně pojízdné. Na nástupiště jsme přišli včas a ještě jsme tam se zavazadly čekali nějakých 20 minut. Překvapilo mě, že vlak ještě ani nepřijel a už bylo nástupiště plné k prasknutí. Velmi mě děsil fakt, že nemáme koupené místenky při pohledu na desítky či stovky čekajících na vlak. Jednalo se o nový a celkem oblíbený typ vlaku railjet, který je svým vzhledem podobný například pendolinu a navíc měl jet až do Vídně. 

Když vlak zastavil na nástupišti nestíhala jsem se divit, co všichni dokázali udělat pro to, aby se do vlaku nacpali. Bylo jim jedno, jestli vám přejedou nohy kufrem nebo vás porazí obrovskou krosnou na jejich zádech. Museli být ve vlaku jako první. Chtěli jsme zkusit jídelní vůz. Občas bývá prázdný. Ne. Než jsme stihli doběhnout z jednoho konce vlaku na druhý už byl přeplněný. Nakonec jsme to vzdali a počkali jsme si na další vlak, který měl jet za necelou hodinu přímo do Bratislavy.

Udělali jsme dobře. Ten další vlak už byl už naplněný tak akorát. Opět jsme zašli do jídelního vozu a zjistili jsme, že je skoro prázdný a tak jsme tam pobyli po celou jízdu. Objednali jsme si hned oběd, pití a poté i dezert. Po této zkušenosti jsme zjistila, že maďarské vlaky jsou příšerně drahé. Tohle byl totiž vlak operovaný maďarskou republikou. Doporučuji po této zkušenosti volit spíše vlaky českých drah. Opravdu. České dráhy mají mezi svými vagóny i vagóny společnosti jídelní a lůžkové vozy a tyhle vagóny jsou perfektní. Takže maďarské vlaky už nikdy víc- respektive ty jejich jídelní vozy ne. 

Včera večer jsme se po cestě vlakem dopravili do hotelu pomocí služby uber. Naučili jsme se tuto službu často  používat, protože oproti klasickému taxíku  je znatelně levnější a většinou je to i velmi rychlý a flexibilní. Z hlavního vlakového nádraží do botelu Marina pod bratislavským hradem jsme zaplatili pouze 3 eura a byly jsme tam během 5 minut a nemuseli jsme čekat na veřejnou dopravu.

Pro ty koho by zajímalo, kde jsme byli ubytování, tak to tu mile ráda prozradím. Bydleli jsme na jednu noc v botelu Marina  na Dunaji, což byl pro mě neskutečný zážitek, protože nikdy předtím jsem na vodě nespala. Hotýlek byl velmi příjemný. Snídaně nebyli až tak bohaté, ale naprosto to stačilo a hlavně že potraviny byly čerstvé, protože není nic horšího než staré nebo zkažené jídlo. Taky nenávidím ředěný džus, ale na ten jsem si pomalu už zvykla, protože se s ním setkávám často.

Centrum Bratislavy je krásné. Sice malé, ale historické kouzlo Bratislava rozhodně má. Všem, kdo sem pojedou, doporučuji si udělat procházku na bratislavské nábřeží u obchodního centra Eurovea. Já to tu přímo miluji. Proč? Z jednoho prostého důvodu. Nachází se zde nádherný park, kde na každém rohu je pěkné posezení a navíc je celý park udržovaný a trochu mi to tu připomíná promenády u moře. Ten dojem umocňují restaurace, které tu můžete navštívit. Jsou tu všechny moje oblíbené řetězce. Mezi ně patří vyhlášené Primi, Wagamama a Barrock a samozřejmě i další. Velkým plus jsou obrovské prosklené zahrady, které patří právě zmiňovaným restaurací, kde vy jakožto jejich zákazníci můžete posedět u dobrého jídla. Pokud nechcete sedět v letní zahradě je tu na výběr i posezení přímo pod širým nebem hned vedle Dunaje. ,, Co víc s přát“?

Pro mě je Bratislava ideální město na dlouhé večerní procházky. Centrum totiž není nijak obrovské a pomalým tempem při západu Slunce se dá bez nějakého většího problému projít. I tady je zvykem mít všechno posezení venku. Lidé večer vycházejí do ulic a posedávají v otevřených barech do ulic a všechno je zde takové friendly. Hudba tu po ulici hraje, jak někde u moře.

Jsem ostuda, protože jsem nenavštívila bratislavské UFO, ale pěvně věřím, že v Bratislavě nejsem naposledy a že tuto povinnost doženu jindy.

V Bratislavě jsem měla tentokrát jenom jeden večer, který ovšem stál za to až na jeden malý háček a to na velmi silný vítr, ale za to Bratislava nemůže. Za to může ta moje smůla a hnusné počasí. Hned dneska ráno po zmiňované snídani v botelu Marina jsme si opět zavolali, Uber, aby nás odvezl zpátky na vlakové nádraží. Dneska nás čekala už jenom krátká cesta vlakem do Budapešti. Co nás, ale nejvíc děsilo, byl déšť, který hlásili na celý den a to zejména v Budapešti, kam jsme měli zamířeno. Vlak mě 30 minut zpoždění. Klasika. Ve vlaku jsme usedli, jak je naším zvykem opět do restauračního vozu a dali jsme si tam pěkně oběd. Už během cesty se pěkně hustě rozpršelo a já jsem z toho začínala být pěkně v rozpacích. Bohužel se předpověď meteorologů vyplnila a dneska nám celý den propršel. Nebyly jsme na déšť moc připravení a tak první věc, kterou jsme udělali po příjezdu vlaku do stanice Budapešť Keleti bylo, že jsme si šli koupit k Vietnamcům deštník. Na nádraží jsme si zakoupili neomezenou jízdenku na dva dny a vyrazili jsme vstříc městu. Zjistila jsem, že v zastávce metra stojí vždy před eskalátory revizoři a kontrolují všem jízdenky.

Dneska Vám tu nemůžu vypisovat žádné typy, kam v Budapešti zajít, protože sama jsem neměla možnost město poznat, což mě moc mrzí, ale vzhledem k počasí to prostě nešlo. Na jednu kratší procházku podél parlamentu jsme se vydali, ale dopadlo to tak, že jsme ušli asi kilometru a úplně promočený jsme se museli za chvilku vrátit. Já měla deštník a tak jsem to nějak ustála, ale i tak to odnesli moje boty a kalhoty. Přítel, který si vzal jenom nepromokavou bundu to odnes se vším všudy. Všechno jsme museli na pokoji pomocí malého fénu na vlasy sušit a musím vám říct, že vůně mokrého prádla od deště není nic moc. Oblečení potřebujeme na zítra, abychom jsme se mohli vydat za poznáním krás města a abychom nemuseli sedět na pokoji a čekat až bude prádlo suché. Navíc s sebou nemám jiné boty, kvůli váhovým limitům do letadla.

Doufám, ale opravdu hodně doufám, že zítřek už bude o mnoho lepší. Pokud to jenom trochu půjde, tak Vám sem hodím fotky z Athén, kam zítra večer odlétám z Budapešti, ale nikdy bohužel dopředu nevím, jak bude vypadat hotel a jestli tam vůbec budu mít internetové připojení.

Vaše Ilu