Tři spontánní dny na východním Slovensku - Košice

V první řadě bych se ráda omluvila a kvalitu některých fotek v dnešním článku. Do Košic jsem si nebrala zrcadlovku a tak ty fotky podle toho i vypadají. Většinu času nám bohužel propršelo, ale nebojte se, nevzdala jsem to a i tak jsem si Košice prohlédla! Musela jsem si vystačit se svým iPhonem, ale znáte to, že jakmile je jen trošku horší počasí a menší světlo, tak ty fotky stojí za prd, ale dělala jsem maximum, aby alespoň nějaké ,, kvalitní,, fotky vznikly z tohohle skvělého tripu.

K tomuto výletu bych chtěla říct, že byl naplánován zcela spontánně. Ještě v Sobotu jsem neměla potuchy, že v Pondělí někam pojedu a upřímně jsem čekala, že budu všechny dny trávit na školení v práci. To školení nám zrušili- opět a já jsem dostala tři dny volno. Hurá. Přítel mi pak večer doma řekl ,, tak pojeď se mnou do Košic na ty tři dny, ať netvrdneš sama doma,, a já jsem neváhala a řekla jsem mu že strašněěěě moc ráda pojedu. Pro vysvětlenou, přítel totiž Košice měl naplánované asi tři měsíce zpět. Z pracovních důvodů. A já jen slintala když jsme se dostali k tématu Košice. Košice jsou totiž moje srdeční záležitostí a vlastně nevím ani proč, ale hrozně ráda se tam vracím, ale těch možností jak se tam dostat přes rok není mnoho, protože přece jenom autem je to skoro tisíc kilometrů, letenka stojí přes pět tisíc a vlakem je to 8 hodin jízdy a zase jen tak na dovolenou bychom tam nejeli.  No, co vám budu povídat, jakou jsem měla ohromnou radost, když jsem zjistila, že jedu do Košic!!!! Hned jsem začala prohledávat internet, jaké jsou možnosti dopravy. Opět pro vysvětlenou, přítelovi hradí firma letenky a je mu tedy úplně jedno kolik stála a já jsem neměla jinou možnost než se podívat po jízdence na vlak. Teď to zní asi trochu divně, když napíšu, že jsem neměla jinou možnost, než jet vlakem ale mě ten vlak ohromně baví a ráda s ním do Košic cestuju. Koupila jsem si jízdenku regioJetem, který má nejlevnější ceny na trhu. Koupila jsem i jízdenku do ,,relax zóny,,. To je o něco lepší třída než ekonomy a máte v rámci jízdenky v ceně vodu, čaj z čerstvé máty, kávu, noviny a časopisy. Co byla naprostá výhoda a co jsem asi tak nejvíc ocenila na dlouhé cestě, byla nízká obsazenost této třídy. Minulý rok jsem do Košic jela klasickou nejlevnější ekonomy třídou a to se moc nedalo. Seděla jsem na 4- sedadle a ke mně si přisedly 3 osoby romského původu se psem, který pořád skákal po stole, a navíc jsme tam měli strašně málo místa na nohy a já už po třech hodinách jízdy jsem se kroutila na sedadle jako had, protože mně neskutečně bolely záda.  Tentokrát to byla balada. Navíc jízdenka do relax zóny je jenom o stokorunu dražší a máte daleko větší pohodlí. Měla jsem vlastní koženou sedačku a velký stoleček na občerstvení. Pro tak dlouhé cesty je to skoro nezbytnost. Co se týče obsluhy a jídla, tak si nemůžu moc stěžovat. Obsluha byla rychlá a každých 20 minut se mě ptali, zda nechci něco donést. Jedinou věc, kterou bych regioJetu vytkla, jsou jejich hlavní jídla. V palubním meny najdete jen dvě hlavní jídla – řízečky s bramborovým salátem a sushi, což by až tolik nevadilo, ale velkým průserem byla kvalita. První den jsem si objednala řízečky a ty skoro nešly jíst. Byly tvrdé, strouhanka se z nich drolila a salát bych ani nekomentovala.  Ba naopak sushi, které jsem si dala cestou zpět mě mile překvapilo.

DAY ONE. První den v Pondělí jsem si pěkně přispala. Přítel odlétal do Košic až okolo 11 hodiny a tak jsme nikam moc nepospíchali. V klidu jsme vstaly – venku hnusně pršelo a my jsme si uvařily naši oblíbenou krupicovou kaši s nutellou. Pak jsem se v klídku oba zabalili. Já do batohu a přítel do kufru. Jsem totiž líná s sebou tahat nějaké těžké zavazadlo při mé váze 50 kg a výšce 165 cm. Navíc na tři dny jsem toho moc nepotřebovala! Plán na ráno byl následující. Museli jsme dojet na nádraží vyzvednout členskou kartu českých drah, která na nás čekala už tři dny, pak dojet na air parking kousek od Tuchoměřic v Praze. Tam nechat zaparkované auto po dobu, co budeme oba dva v Košicích a pak dojet na letiště.  S přítelem jsme si zašly na letišti na kávu. Co by to bylo za den bez přídělu kofeinu? Pak jsem přítele vyprovodila k security kontrole, dala jsem mu pusu na cestu a štrádovala jsem si to do centra Prahy. Vlak mi měl odjíždět až v 14:45 hodin a já jsem ještě měla spoustu času na oběd. Usídlila jsem se v bageterii boulevard. Nechtělo se mi o vymýšlet, kam si zajdu na oběd a navíc jsem neměla ani náladu někde vysedávat po restauracích, protože jsem se už těšila, jak odjedu z Prahy. Po obědě jsem se zastavila v tiger na Václavském náměstí s vidinou, že si koupím nějaký stylový sešit, ale žádný mi do oka nepadl, proto jsem se ještě vydala s batohem na zádech ne neoluxoru jestli náhodou tam nebudu mít úspěch. Sešit ani tam jsem nesehnala, ale za to jsem tam objevila báječnou knihu, která se jmenuje Travel Bible a napsal ji Petr Novák společně s Matoušem Vinšem. Už jsem o knize hodně slyšela. Hned byla moje.

Na hlavním nádraží jsem byla asi 30 minut před odjezdem a postavila jsem si před hlavní tabuli, která upozorňuje na odjezdy vlaků a čekala jsem na to, až přiřadí k mému vlaku číslo nástupiště. Stalo se tak asi 10 minut před odjezdem. Trochu jsem se obávala, že nenajdu správné číslo vagonu a sedadla, ale nakonec jsem šla skoro na jisto. Všechny jízdy jsem seděla ve vagonu 8 a měla jsem skoro stejné číslo sedadla. Jízda mi utekla velmi rychle, dala jsem kávičku, pak i večeři, a proložila jsem to dobrým pitím a za chvilku jsem byla v Žilině, kde jsem měla přestupovat na další vlak.  Jednalo se o úplně totožný vlak regioJet , který měl i stejné řazení vagonu- naštěstí. V Žilině byla už tma a absolutně jsem nevěděla, jak to tam vypadá a v životě jsem tam nikdy nebyla. Měla jsem na přestup jenom 8 minut. Měla jsem z toho upřímně husí kůži, protože jsem absolutně nic nevěděla. Ptala jsem se stevardů, z jakého nástupiště pojede vlak do Košic, ale Ti také netušili. Naštěstí když jsme přijížděli k peronu, tak jsem druhý vlak viděla, jak stojí u nástupiště 1. Byla jsem zachráněna.  Rychle jsem přestoupila a jela jsem dále. Teď mě čekala ještě cesta dva a půl hodiny dlouhá. Trochu jsem usnula, ale ne moc, spíše jsem jen klimbala a za chvilku jsem byla v Košicích. Bylo 22:50 hodin. Tam mě přivítal přítel a zavolali jsme si taxíka do hotelu. Přítel v Košicích byl letadlem za dvě hodiny a stihl mezi tím, než jsem dojela, vyřídit pracovní schůzky a dojít si na večeři se zákazníkem. Večer se už nic zajímavého nedělo, protože jsem málem při cestě taxíkem usnula. Mimochodem náš hotel Bankov, kde jsme byly ubytováni zatím pokaždé je nádherný, romantický a historický a je nejstarším hotelem na Slovensku. 

DAY TWO. Druhý den jsem se probudila v krásném hotelovém pokoji s ohromnou koupelnou. Večer jsem si to ani nestihla pořádně prohlédnout a tak jsem byla mile překvapena. Dostali jsme totiž od hotelového personálu trochu lepší pokoj, než je ve standartní nabídce. O hodně větší a prostornější. Výhled z okna sice nebyl nic moc, ale to mě netrápilo. Na snídani jsme si dali výbornou kávu, vybrali jsme si jídlo ze švédského stolu a zapili jsme to fresh džusem.  No, byla to klasická hotelová snídaně, která se ovšem pro mě nikdy neokouká a upřímně musím říct, že na tyto snídaně se vždy hrozně těším a je to moje nejoblíbenější část dne. Po snídani měl přítel opět práci, pracovní schůzky a tak.  Vzal mě s sebou a já jsem vždy na něj počkala. Odpoledne jsme se rozhodli, že i přes déšť, který nám znepříjemňoval celý den půjdeme na hlavní třídu do centra Košic. Navlékli jsme se do proto nepromokavé bundy a šály a šly jsme na procházku. Hlavní třída v Košicích je obrovitánská a má snad dva kilometry a podél ní se táhnou historické baráčky plné obchodů a restaurací. Na tomto městě mě udivuje jeden fakt a to, že i přes to, že Košice jsou hodně odříznuté od zbytku Slovenska, leží v hlubokých lesích, tak je centrum plné minimalistických kaváren v industriálním stylu, které tam moc zbožňuji a to samé se týká i restaurací. Nejkrásnější je to v Košicích večer! Uprostřed hlavní třídy je národní divadlo a před ním se nalézá parčík se zpívající fontánou- velmi známá památka. Večer tohle všechno krásně svítí a vytváří to fantastickou atmosféru. Vrátím se opět k naší procházce, která vzhledem 6 stupňů, které venku byly, netrvala moc dlouho. Zašly jsme do známé a vyhlášené kavárny Aida. Ano, je to hodně komunistická cukrárna a kavárna, ale na druhou stranu je obrovská a luxusní.  Zákusky a káva byly vynikající a hlavně tu bylo teplo, což jsme vřele ocenili.

Nejvíc ze všeho jsem se těšila na večeři. Tu už jsme měli v našem hotelu Bankov. Dostali jsme voucher na 10 procent slevu a dva poháry vína gratis. Hotel Bankov aktuálně nabízí ,,kačacie hody,, které jsme nemohli neochutnat. Kačena a husa na všechny možné způsoby úprav nás lákaly. Navíc Bankov je osmá nejlepší restaurace ne Slovenku a má mnoho ocenění a cen, takže si umíte představit, jak skvěle tu vaří. Dostaly jsme dokonce i chutný předkrm. Dala jsem si kachní prsíčka se sušenými švestkami a k tomu brambůrky opečené se slaninou.  Přítel zvolil raději husí stehno s pečenými batáty. Skvělá volba. Já jsem z toho byla unešená. Večer jsme si spolu náramně užili. To jsou právě ty okamžiky, které naprosto miluji, romantická atmosféra, cestování a dobré jídlo. V restauraci jsme poseděli docela dlouho a pak jsme se už jenom odebrali na pokoj….

DAY THREE. Poslední den pro mě znamenal odjezd. Nechtělo se mi, co vám budu povídat. Potřebovala bych mnohem více času na Košice, ale co se dalo dělat…nic…jen truchlit a těšit se na cestu vláčkem zpět. Snídani v hotelu jsem nestíhala. Snídaně jsou vždy od 7:00 a mě vlak odjížděl v 7:44 a nechtěla jsem riskovat nějaký průser, že bych ho třeba nestihla.  V hotelu pro mě zavolali taxíka, který dorazil relativně brzy asi v 7:03 a já jsem se rozloučila s Bankovem a přítelem a uháněla jsem si to taxíkem na vlakové nádraží v Košicích, kam to trvá asi 15 minut. Celou dobu taxikář mlčel a bylo to až nepříjemné. Pak mi dal do ruky kufr a odjel. Na nádraží jsem jistila, že vlak bude asi o 25 minut opožděn. Mezi tím se v hlavní hale hromadily spousty lidí a všichni čekali na oznámení čísla nástupiště.  Musím říct, že to moc příjemné nebylo, byla zima a čekala jsem tam asi 45 minut na jednom místě.  Navíc jsem měla cestou zpět u sebe kufr, aby ho přítel odpoledne nemusel tahat po celých Košicích, takže jsem musela na něj dávat velký pozor.  Tentokrát jsem nemusela nikde přestupovat a vlak jel až do Prahy. Pohodlně jsem se usadila do sedadla, kufr jsem šoupla pod sedadlo, vytáhla jsem knížku a dala jsem si konečně snídani. Na snídani jsem čekala, jako na slitování! Nemám ráda někam jezdit, aniž bych si dala pořádnou snídani. Máte to taky tak? A cesta vlakem probíhala příjemně. Možná bych se tu mohla zmínit o přírodě. Totiž přírodě kudy projíždí vlak. Já občas zírala z okénka jak puk. Vlak jede východním Slovenska, to je jasné, ale projíždí nádhernou a divokou přírodou plnou řek, luk a potůčků. A to je právě to, co mě na cestování vlakem baví. Jeli jste někdy východem Slovenska ať autem nebo vlakem? A viděli jsme romské osady? Já jsem totiž nestačila ani zírat a měla jsem pocit, že jsem se ocitla spíše někde v Africe než v Evropě. Uprostřed kopečků byly malé osady plné chatrčí před spadnutím a tam oni žijí! Venku si dělají oheň, aby mohli uvařit a snad ani nechci vědět, co za zvíře tam pečou. Děti tam pobíhají jako splašené a nikdo se o ně nestará a podle mě ani nechodí do školy…kam taky, když první škola je vzdálená třeba 30 kilometrů ne-li více a cesta navíc vede před lesy a hory.

No a Praze jsem nakonec byla o hodinu později. Mně to nevadilo, nepospíchala jsem. Akorát jsem se těšila domů, až se dám trochu do kupy. Pak jsem už jenom nasedla na tramvaj 26, dojela jsem na nádraží Veleslavín a přestoupila jsem na autobus a hurá jela jsem domůůů….

A kolik mě celá akce vyšla? Nejdražší položkou byla rozhodně jízdenka na vlak. Nemám již žádné studentské slevy, jako jsem do teď mívala a tak jsem musela zaplatit celou plnou cenu. Koupila jsem si zpáteční jízdenku Praha-Košice v ,,relax třídě,, která je o něco více dražší než ekonomy třída, ale vyplatí se do ní investovat. Cena jízdenka byla 1100 Kč. Další moje výdaje padly na jídlo a pití během cesty. 

Mohla jsem platit v eurech i českých korunách.

Takze vřele doporučuji si tenhle výlet někdy udělat. Není to, až tak drahé a Košice jsou krásne. Blízko je to i na Ukrajinu. Doporučuji volit i hotel Bankov, protože dle mého názoru je to ten nejhezčí hotel v Košicích. Jediná jeho nevýhoda spočívá v jeho dostupnosti z centra. Hotel totiž leží na okraji Košic v zalesněné oblasti. Je tedy úplně odříznutý, ale to je na něm tak romantické! Navíc, jak jsem zjistila, tak tam jezdí i autobus. Hotel, při rezervaci pokoje vám da grátis dvě jízdy taxíkem, které můžete následně využít jako dopravu z nádraží a zpět. Stačí při příjezdu zavolat do hotelu a taxika vám ihned pošlou až ke vchodu hotelu.

Tenhle výlet bych shrnula dvěmi slovy a to ,,úžasné a romantické,, 

S láskou a potěšením pro psaní Vaše Ilu