Odjezd do arabského světa (Jordánsko a den první)

Dlouhoočekávaný odjezd do Jordánska byl tu. Já měla všechno zabalené, včetně foťáku a pěkně vybavené lékárničky ( kterou jsme ani nepotřebovali). 

Jak už jsem se před tím zmiňovala, tak let jsme měli zařízený z Bratislavy. To kvůli hodně levným letenkám od Ryanair, které nás vyšly na 2000 korun i se zpáteční cestou, což je naprostá pecka vzhledem k tomu, že se jedna skoro o 5-hodinový let. Za takovou cenu se nám vyplatilo si zarezervovat vlak z Prahy do Bratislavy a  tam jednu noc přespat v hotelu kousek od letiště, aby jsme náš výlet měli v klidu. Let odlétal o 8 hodině ranní. To pro nás znamenalo být po 6 hodině už na letišti a jít se ihned odbavit. Záměrně i díky tomu jsme vybrali hotel u letiště, aby jsme nemuseli ráno jet ještě přes celou Bratislavu taxíkem. Let do Eilatu, což je Izraelské letiště cca 30 Km severně od letoviska byl klidný a dokonce jsme letěli jen 3 hodiny a něco oproti plánovaným 4 hodinám. Během letu jsme se na palubě seznámili se spolusedícími vedle nás. Mirka a Martin si koupili tak jako mi levnou letenku, ale oproti nám neměli skoro žádný plan. Pověděli jsme jim o tom, jak jsme si celý týden dopředu sestavili a jak hodláme procestovat celé Jordánsko (pokud to bude možné) a náš plán je natolik uchvátil, že svou cestu přehodnotili a pár věcí se rozhodly udělat jako my. Pak se nám to nečekaně zkomplikovalo, ale o příběhu se rozepíši až v dalším článku. Slováci neměli ovšem zajištěné  víza nebo Jordanské pasy a tak museli ještě první noc zůstat v izraelském Eilatu a vše si zařídit přes internet. Jordanské pasy se dáji jednoduše zakoupit na oficiálních stránkách Jordanského ministerstva cestovního ruchu a díky tomuto pasu máte snadnější cestu skrz hranice a hlavní výhoda pasu spočívá v tom, že rovnou obsahuje vstupenku do Petry a dalších turistických památek po celém Jordánsku. Stojí 2500 Kč pro jednu osobu. Jenom vstupenka do Petry stojí pro představu stejnou cenu + víza. Opravdu se to vyplatí a navíc nemusíte stát ve frontách na víza na letišti nebo na hranici. 

První den po příletu jsme tedy nechali Slováky v Izraeli a my jsme se vydali rovnou shuttle busem k hranicích do Jordánska. Hranice je dlouhý pás území ,,nikoho,, přes který musíte přejít pěšky. Nejprve nás kontrolovali Izraelci. Ty mají kontroly naprosto otřesné. Hodně se bojí okolních států, takže kontroly také podle toho vypadají. Probrali mi kompletně kufr jestli ze země něco neodvážím i když jsem tam v celku strávila pouze jednu hodinu. Dali nám výstupní razítka a zaplatili jsme výstupní poplatek ve výši 700 korun pro jednu osobu. Ten poplatek jsme nakonec platili celkem dvakrát za celou cestu. Na Jordánské části hranic už to bylo příjemnější. Také nás samozřejmě kontrolovali, ale ne tak důkladně a občas se na nás dokonce i někdo usmál. Po kontrolách na nás už čekal autobus a ten nás odvezl až do centra  Aqaby, která leží hned na hranicích a také zároveň představuje jediné přímořské středisko, které Jordánsko má. V tohle období tam už moc turistů nebylo musím uznat. Potkali jsme jen pár Rusů v autopůjčovně. Když už mluvím o té autopujcovně... tak jsme si hned ještě večer po příjezdu do hotelu zarezervovali auto v jedné místní  autopůjčovně na celý další den. Měli jsme v plánu jet hned objevovat poušť Wadi Rum, která leží na sever od Aqaby a kam cesta autem trvá přibližně hodinku. Ještě predtím jsme se domluvili s našimi přáteli z letadla na tom, že pojedou na výlet s námi. Jediná překážka spočívala v tom, že si museli na rychlo zařídit Jordánské pasy a  brzo ráno přejít hranice z Izraele do Jordánska , tak jako jsme to udělali mi v den příjezdu. Naštěstí vše klaplo dle plánu a my jsme se potkali ráno na hranici. Tam jsme kamarády vyzvedávali již naším půjčeným vozem a vojáci na nás koukali trošku nedůvěřivě. Asi nejsou zvyklý, že turisti jezdí někoho vyzvedavat na hraniční pásmo. Mimo jiné všude okolo po Jordánsku a v okolí hraničního pásma jsou takzvaný ,, check pointy,, kde musíte ukazovat pas a kontrolují vám namátkově i kufr od auta. Je to pro bezpečnost turistů i místních a ačkoliv se to může zdát na první pohled divné a nepříjemné, tak je to potřeba díky situaci v okolních státech a díky tomu je Jordánsko opravdu bezpečná země. Není to nic hrozného.  

Ještě před tím ten večer jsme objevovali pro nás neznámé krásy arabského města. Zjistili jsme si, kde co je a zavítali jsme vyzkoušet i nějakou místní restauraci. Zabrouzdali jsme do nedaleké ,,fast food restaurace,, kde dělali místní speciality. To znamená, že zde vařili falafel, shawernu, sishkebab a další .... prostě a jednoduše jen jejich domácí specialitky. Vše, co jsem v Jordánsku ochutnala bylo dobré a nevyskytlo se tu vyloženě nic hnusného. Navíc Jordánci vaří z čerstvých surovin a nikdy jsem  tam neměla potíže se zažíváním.

První večer jsme vyzkoušeli i místní vodní dýmku. Na tu jsme se těšili ze všeho nejvíc. Vodní dýmku máme doma a čas od času si ji dáváme, jak sami tak i s přáteli a je to moc dobrá relaxace. Arabové mají zakázaný alkohol. Nenajdete ho v žádném menu. Akorát malé vyhraněné obchody speciálně vybavené pro turisty alkohol nabízejí, ale neviděla jsem tam ani jednoho místního, že by si tam něco kupoval. Arabové si alkoholovou zábavu vynahrazují právě na vodních dýmkách. Večerní ulice Aqaby pak vypadají jako velká čajovna. Večery jsou většinou teplé a tak se kouří převážně venku pod širým nebem a to město zahajuje až do mystického nádechu. Celé město je rázem ponořeno do vůní melasy, ovoce a čerstvého tabáku. Špatně se to popisuje. Člověk by si tohle měl zažít sám. V Jordánsku není, tak přísný islám jako je v jiných zemí a tak běžně chodí do kaváren a restaurací kouřit i ženy. Ano, jsou většinou zahalené , ale většinou postačí šátek a nějaké delší tričko či tunika. Mladší generace se obléká jako mi ženy v Evropě a na hlavě samozřejmě nosí nějaký šátek, ale většinou jsou to dokonce i barevné šátky, které kombinují s krásným výrazným líčením, takže ve výsledku to vypadá úžasně. Jako turistka jsem nemusela žádný šátek nosit avšak dle svých zkušeností bych nedoporučovala v Jordánsku nosit krátké šortky nebo sukně. Místní jsou hodně tolerantní, ale tohle jim může opravdu vadit. Oni vám to většinou neřeknou, ale vidíte na nich, že se jim to nelíbí a částo po vás i divně koukají. Takže do Jordánska jet spíše s velkou výbavou kalhot. 

Pokud se do Jordánska budete chystat, tak určitě doporučuji si s sebou vzít eura nebo dolary, které tu na každém rohu mění na jejich Jordánské dináry. Měna je ve většině směnáren velmi dobrá a nikdy se nám nestalo, že by nás chtěli okrást. 

Jediná hrozba spočívá v taxicích a to opravdu doslova. Je to opravdu skoro jediná věc, kde vás můžou finančně napálit a i v průvodcích na to poukazují. Taxíkem jsme se projeli jen ten první den a hned jsme poznali, že to tak skutečně je. Chtěli jsme svést přes město na nábřeží. Pěšky to bylo, jak jsme pak zjistili asi půl hodinku pomalou chůzí. Taxikář dělal, že bloudí a že neví kam má jet ( a to se jednalo opravdu o známé nábřeží, kam míří většina lidí)  a stále s námi jezdil sem a tam ulicemi a pak na nás vybalil docela velkou částku. Mi jsme mu říkali, že mu to platit nechceme, protože nemůžeme za to, že on nezná cestu. Nakonec jsme se domluvili na částce 240 korun... původně chtěl řidič skoro dvakrát tolik . Níž s castkou už bohužel nešel. Věděli  jsme v tu chvíli, že jsme přišli o peníze, ale zase jsme se nechtěli hádat až do krve. Příště jsme si už dali velký pozor a taxíkem jsme se svezli až poslední den opět na hranice.

Pokud se ptáte, jestli jsme byla v mešitě, tak jednoznačně říkám že ne. Vím, že možnost, jak se tam podívat je reálná, ale upřímně jsme tam nechtěla za každou cenu strkat nos. V další etapě plánujeme navštívit Írán a jeho hlavní město Teherán, kde jsou mešity přístupené. Írán není arabská země, ale nýbrž země složená z Perského obyvatelstva. 

Ráda bych vám řekla vše o arabském světě a hlavně o Jordánsku. Těch informací je opravdu mnoho a pokud bych na něco zapomněla nebo kdyby Vás zajímalo ještě něco dalšího, tak se nebojte napsat dolů do komentářů a nebo na můj e-mail ilu@lifestylebyilu.cz, který slouží přímo na otázky od vás.