Den 3 : vnitrostátní přelet v Jordánsku, Madaba, Hora Nebo a Mrtvé moře
Zdravím vás již už třetího příspěvku ze svaté země. Země svatá píší záměrně, protože Jordánsku se tak opravdu občas říká. ( a Izraeli mimo jiné také)
,,Jak se vám daří před Vánoci?''
Nedávno jsem psala o tom, jak jsme absolvovali let z Bratislavy, o tom jak jsme přecházeli hranice a o tom jaké byly moje první dojmy z arabského světa. Všechny tyto zážitky byly z hoooodně velké většiny jen pozitivní a za to vděčíme skvělému a bezpečnému Jordánsku a taky dlouhé a pečlivé přípravě, které věnoval čas můj přítel, který je do cestování největší blázen.
Jordánsko jsme chtěli procestovat celé. Vím, že je to trošku bláznivý nápad, ale zas tak zkreslené to není. Jordánsko je podlouhá země táhnoucí se po řece Jordán až k Mrtvému moři a dále k Libanonským a Syrským hranicím. Velikostí bych ji asi přirovnala k naší české republice.
Abychom vše stihli a také aby jsme nemuseli absolvovat šílené a dlouhé přejezdy autobusem z jihu na sever země, jsme si koupili vnitrostátní letenku z Aqaby do hlavního města Ammanu. Musím říct, že nebyla vůbec drahá. Letenka nás vyšla na 800 korun pro jednoho, což už se opravdu vyplatí. Hodně turistů tuhle variantu vůbec neznaná a tak volí cestu autobusem, která dle letáčku v hotelu může trvat až 9 hodin a jede se cca 400 km přes celou zemi skrz poušť. Přelet trval přesně 50 minut + dvě hodiny na letišti díky odbavení. V Ammanu na letišti jsme si opět půjčili automobil v autopůjčovně Sixt , hodili jsme do nej naše zavazadla a vydali jsme se na cestu za poznáním krajiny okolo hlavního města.
Tento den bylo v plánu primárně se ubytovat v hotelu u mrtvého moře. Nechtěli jsme však ztratit celý den a tak koupání v moři jsme chtěli spojit s nějakým úžasnými výletem po okolí. V průvodci jsme se dozvěděli, že po cestě z Ammánu k Mrtvému moři leží malé malebné město jménem Madaba. Je známé pro své mozaiky z byzantské a umajovské éry, a zvláště pak pro Madabskou mapu, což je mozaika zachycující Svatou zemi a Jeruzalém. Je to město, kde je přísnější Islám, ale není to nic hrozného. Jenom ho tam více dodržují a bydlí tam více starších obyvatel. Pro příjezdu do města jsme byli trošku vystrašený z místní dopravy, ale nakonec můj šikovný přítel se místním řidičům přispůsobil a strach byl fuč. Do Madaby opravdu nedoporučuji nějaké odhalující oblečení. Já měla v tento den na sobě černé džíny a sportovní bundu a i tak jsem se cítila mají místními jako nahá. V Madabě opravdu nejsou zvyklý na turisty a tak spousta řidičů na nás troubila a místní se s námi dávali do řeči. Nebylo to ale nic nepříjemného, spíše naopak jsme se od nich dozvěděli zajímavé informace. V Madabe žije spousta křesťanů po boku muslimů a vůbec jim to nevadí. Jeden místní vlastník malé restaurace, kde jsme si dali za pár korun oběd nám řekl ,že jeho sen je podívat se alespoň jednou v životě do Jeruzaléma, ale nemůže protože pro Jordánce je velmi obtížné sehnat vízum a pokud ho někdo sežene, tak za něj zaplatí neskutečné peníze, což on jako chudý majitel restaurace nemůže.
Madaba nás mile překvapila. Strávili jsme tam necelé tři hodiny a poté jsme se vydali opět na cestu vypůjčeným autíčkem. Po cestě z Madaby k mrtvému moři jsme měli ještě jednu významnou památku a to konkrétně horu Nebo. Je to biblická hora ze starého zákona na níž zemřel Mojžíš. Z této hory shlížel dolů do hornatých údolí a řekl, že toto je ta země zaslíbená. Na horu Nebo se sjíždějí turisti ze všech možných koutů světa. Před areálem je parkovištěm, kde jsme nechali auto a dále jsme se vydali pěšky. Na hoře je malý kostel, kde se provádí různé bohoslužby a mše. Já jsem si kostelík jenom prošla. Byl malý, ale útulný a plný vitráží. Hned vedle kostela je umístěn známý kříž z drátů, který je na místě kde údajně zemřel Mojžíš. Mimo jiné musím říct, že z místa je úžasný výhled až na Mrtvé moře. My jsme bohužel schytali špatné a větrné počasí a tak jsme krásný výhled neviděli ve vší parádě, ale nevadí. Na horu Nebo vám stačí hodinka času. Není to až tak velký areál, většina lidí si zde vyfotí výhled na Jordánko, kříž a pomník a pokračují dál.
Odpoledne po návštěvě Madaby a hory Nebo jsme konečně dojeli do naší konečné destinace. Díky stránce booking.com, kterou mimo jiné používáme na 99% našich rezervací jsme si objednali 5-hvězdičký hotel Marriott přímo na břehu mrtvého moře na jednu noc. Chtěli jsme vyzkoušet, jak tyto hotely fungují a moc nadšený jsme z toho nebyli. Když jsme do hotelu přijížděli, tak nás vrátný zastavil u příjezdové brány, která je vysoká snad 3 metry a ve vjezdu do areálu jsou tři ocelové bariéry asi proti teroristům či co. Naše půjčené auto obešla ochranka hotelu s proti-bombovým detektorem, zkontrolovali nám kompletně kufr a vzali si od nás pasy a až potom všem nás pustili do hotelového areálu. U vstupu do hotelu byla další kontrola a to konkrétně místnost, kde je rentgen stejný jako máte například na letišti a skrz který musíte projít, když chcete vstoupit do hotelu. Musím říct, že to nebylo nic příjemného....navíc díky kontrolám ztratíte spoustu času, ale na druhou stranu to respektuji a chápu, že když už si někdo bohatý zaplatí týden v drahém resortu s all inclusive, tak chce mít zajištěnou naprostou bezpečnost a jistotu ( i když v Jordánku ta bezpečnost je skoro na 100%, tak to moc nechápu, ale asi je to vše vzhledem k okolním státům, kde je válka...)
Hotel Marriott byl mimo kontrol naprosto úžasný a velkolepý. Já si na luxus až tak moc nepotrpím a když už někam cestuji, tak tu danou zemi chci poznat spíše z opačného hlediska, ale když jsme možnost spát v tak pěkném hotelu, tak jsem si to užila ve vší parádě. Hotel byl obrovský. Bylo tam asi 6 venkovních bazénu včetně vířivky a lázní, kde používají léčivé bahno z mrtvého moře. Obsluha byla až někdy moc nápomocná. Zavazadla nám portýr odnesl až do pokoje a předvedl nám celý pokoj. Nemohli jsme se nechat ujít ani koupání v mrtvém moři. Stihli jsme to těsně před západem a byl to opravdu zážitek. Nečekala jsem, že je voda až tak neskutečně slaná a že bude tak dobře nadnášet. Pokud jste někdy viděli nějaké fotografie od Mrtvého moře, jak tam lidé jen tak leží na hladině s knihou v ruce, tak je to naprostá pravda. Skutečně to tak funguje. Na každé pláži je umístěna nádoba plná čerstvého bahna z moře se kterým se můžete potřít než vlezete do vody. Je to opravdu zážitek a doporučuji toto každému, kdo pojede do Jordánska nebo do Izraele.
Celé odpoledne nám foukal neskutečně ledový vítr, ale i přes tuhle nepříjemnost jsme do vody vlezli a stálo to za to.
Pokud někdy zavítáte do takového hotelového komplexu a že jich je okolo moře opravdu hodně, tak se vybavte spoustou peněz. Jenom za předkrm chtěly v hotelu 7 JOD ( což je přibližně 260 korun). Snídani jsme měli již v ceně hotelu a večeři jsme si dali poblíž hotelu v jedné libanonské restauraci. V komplexu byla spousta ruských turistů, kteří dovolenou tráví zavření uvnitř hotelu a Jordánsko vidí jen díky organizovanému výletu, kdy jedou do Petry a zpátky.
Mrtvé moře je nejnižším místem na naší planetě a leží 420 metrů pod hladinou moře a okolí moře vypadá jako měsíční planeta- všude je bílo od soli jako by bylo právě čerstvě nasněženo. Stromy jsou většinou úplně usušené a čouhají z jich jenom suché větvě a to se mi fakt líbilo. Cítila jsem se tam jako v úplně jiném světě. Na severo-západě země jsou po pouštích rozmístěné stany a malá obydlí většinou postavená z nějakých starých hadrů, kusů plechů a různých klacků. V prvním momentu jsme mysleli, že tam bydlí nějací chudí přistěhovalci z Palestiny, která je odsud pár kilometrů, ale poté nám přítomnost těchto lidí vysvětlil jenom recepční z hotelu, kam jsme vezli naše milé kamarády ze Slovenska. Prý jsou to takzvaní ,,noname,, obyvatelé, kteří jsou v Jordánsku odjakživa a už nějaký ten řádek let bydlí v těchto kočovných stanech a pasou stáda ovcí a velbloudů. Pán nám říkal, že dokonce mají i jinou řeč a písmo a místní jim vůbec nerozumí. Od místních se liší tmavší pletí a trochu jinými rysy v obličeji. Většinou nám naháněly strach. Jejich děti se většinou poflakovali okolo silnic, pekly si maso na kruhovém objezdu vedle jejich stáda velbloudů a jejich oblečení spíš připomínalo cáry staré látky než nějaké normální oděv. Bylo to opravdu hodně zvláštní. Jednou jsme zastavili u jedné silnice třetí třídy nedaleko těchto osad a všude byla spousta much, že jsme museli ihned odjet. Každopádně jsou tito obyvatelé údajně neškodní a nejsou nijak nebezpeční....
Ráda bych vám řekla vše o arabském světě a hlavně o Jordánsku. Těch informací je opravdu mnoho a pokud bych na něco zapomněla nebo kdyby Vás zajímalo ještě něco dalšího, tak se nebojte napsat dolů do komentářů a nebo na můj e-mail ilu@lifestylebyilu.cz, který slouží přímo na otázky od vás.
Odpoledne po návštěvě Madaby a hory Nebo jsme konečně dojeli do naší konečné destinace. Díky stránce booking.com, kterou mimo jiné používáme na 99% našich rezervací jsme si objednali 5-hvězdičký hotel Marriott přímo na břehu mrtvého moře na jednu noc. Chtěli jsme vyzkoušet, jak tyto hotely fungují a moc nadšený jsme z toho nebyli. Když jsme do hotelu přijížděli, tak nás vrátný zastavil u příjezdové brány, která je vysoká snad 3 metry a ve vjezdu do areálu jsou tři ocelové bariéry asi proti teroristům či co. Naše půjčené auto obešla ochranka hotelu s proti-bombovým detektorem, zkontrolovali nám kompletně kufr a vzali si od nás pasy a až potom všem nás pustili do hotelového areálu. U vstupu do hotelu byla další kontrola a to konkrétně místnost, kde je rentgen stejný jako máte například na letišti a skrz který musíte projít, když chcete vstoupit do hotelu. Musím říct, že to nebylo nic příjemného....navíc díky kontrolám ztratíte spoustu času, ale na druhou stranu to respektuji a chápu, že když už si někdo bohatý zaplatí týden v drahém resortu s all inclusive, tak chce mít zajištěnou naprostou bezpečnost a jistotu ( i když v Jordánku ta bezpečnost je skoro na 100%, tak to moc nechápu, ale asi je to vše vzhledem k okolním státům, kde je válka...)
Hotel Marriott byl mimo kontrol naprosto úžasný a velkolepý. Já si na luxus až tak moc nepotrpím a když už někam cestuji, tak tu danou zemi chci poznat spíše z opačného hlediska, ale když jsme možnost spát v tak pěkném hotelu, tak jsem si to užila ve vší parádě. Hotel byl obrovský. Bylo tam asi 6 venkovních bazénu včetně vířivky a lázní, kde používají léčivé bahno z mrtvého moře. Obsluha byla až někdy moc nápomocná. Zavazadla nám portýr odnesl až do pokoje a předvedl nám celý pokoj. Nemohli jsme se nechat ujít ani koupání v mrtvém moři. Stihli jsme to těsně před západem a byl to opravdu zážitek. Nečekala jsem, že je voda až tak neskutečně slaná a že bude tak dobře nadnášet. Pokud jste někdy viděli nějaké fotografie od Mrtvého moře, jak tam lidé jen tak leží na hladině s knihou v ruce, tak je to naprostá pravda. Skutečně to tak funguje. Na každé pláži je umístěna nádoba plná čerstvého bahna z moře se kterým se můžete potřít než vlezete do vody. Je to opravdu zážitek a doporučuji toto každému, kdo pojede do Jordánska nebo do Izraele.
Celé odpoledne nám foukal neskutečně ledový vítr, ale i přes tuhle nepříjemnost jsme do vody vlezli a stálo to za to.
Pokud někdy zavítáte do takového hotelového komplexu a že jich je okolo moře opravdu hodně, tak se vybavte spoustou peněz. Jenom za předkrm chtěly v hotelu 7 JOD ( což je přibližně 260 korun). Snídani jsme měli již v ceně hotelu a večeři jsme si dali poblíž hotelu v jedné libanonské restauraci. V komplexu byla spousta ruských turistů, kteří dovolenou tráví zavření uvnitř hotelu a Jordánsko vidí jen díky organizovanému výletu, kdy jedou do Petry a zpátky.
Mrtvé moře je nejnižším místem na naší planetě a leží 420 metrů pod hladinou moře a okolí moře vypadá jako měsíční planeta- všude je bílo od soli jako by bylo právě čerstvě nasněženo. Stromy jsou většinou úplně usušené a čouhají z jich jenom suché větvě a to se mi fakt líbilo. Cítila jsem se tam jako v úplně jiném světě. Na severo-západě země jsou po pouštích rozmístěné stany a malá obydlí většinou postavená z nějakých starých hadrů, kusů plechů a různých klacků. V prvním momentu jsme mysleli, že tam bydlí nějací chudí přistěhovalci z Palestiny, která je odsud pár kilometrů, ale poté nám přítomnost těchto lidí vysvětlil jenom recepční z hotelu, kam jsme vezli naše milé kamarády ze Slovenska. Prý jsou to takzvaní ,,noname,, obyvatelé, kteří jsou v Jordánsku odjakživa a už nějaký ten řádek let bydlí v těchto kočovných stanech a pasou stáda ovcí a velbloudů. Pán nám říkal, že dokonce mají i jinou řeč a písmo a místní jim vůbec nerozumí. Od místních se liší tmavší pletí a trochu jinými rysy v obličeji. Většinou nám naháněly strach. Jejich děti se většinou poflakovali okolo silnic, pekly si maso na kruhovém objezdu vedle jejich stáda velbloudů a jejich oblečení spíš připomínalo cáry staré látky než nějaké normální oděv. Bylo to opravdu hodně zvláštní. Jednou jsme zastavili u jedné silnice třetí třídy nedaleko těchto osad a všude byla spousta much, že jsme museli ihned odjet. Každopádně jsou tito obyvatelé údajně neškodní a nejsou nijak nebezpeční....
Ráda bych vám řekla vše o arabském světě a hlavně o Jordánsku. Těch informací je opravdu mnoho a pokud bych na něco zapomněla nebo kdyby Vás zajímalo ještě něco dalšího, tak se nebojte napsat dolů do komentářů a nebo na můj e-mail ilu@lifestylebyilu.cz, který slouží přímo na otázky od vás.
Komentáře