Malé ohlédnutí za cestovatelským rokem 2016

Krásný den všem.....
 Vánoce nám utekly jak voda...až se sama divím, že to bylo tak strašně rychlééé. Štědrý den byl klidný a strávila jsem ho přítelovi rodiny. Jako každý rok jsme jsem si byli zazpívat vánoční koledy v kostele, dali jsme si malý oběd, připravili jsme večeři, vyrazili jsme na hřbitov rozsvítit svíčku babičkám a dědečkům a pak jsme se po hlavě vrhli na hlavní hřeb večera - večeři a rozbalování dárečků. Ježíšek moc dobře ví, že jsem cestovatel tělem i duší a tak mi pořídil letenku do Tirany a zařídil i veškeré hotely, takže se můžu opět těšit na další dobrodružství.

 Dnes už opět sedím v práci a svojí hlavu plním pracovními povinnostmi.  Upřímně závidím těm, co celé svátky až do Nového roku jsou doma, protože i já jsem většinou byla zvyklá je trávit doma nebo u rodiny, ale aktuální zaměstnání mi tohle nedovoluje. Naštěstí od Čtvrtka na mě nevyšly žádné směny přes Silvestra a  přes Nový rok a tak si budu užívat 7 volných dnů.

Tento článek bude delší než obvykle. Přece jenom se chci ohlédnout za celým rokem 2016, který byl opravdu nabitý různými aktivitami, cestami, dovolenými ale jak už to tak bývá, tak i těmi negativními příhodami. A že toho bylo opravdu hodně.

Různých cest a výletů letos přibilo oproti jiným rokům, za co jsem neskutečně vděčná i díky nové práci. A já ty moje zážitky vezmu pěkně popořádku.

ROK 2016

Leden - Leden začal poklidně oslavením nového roku, večeří s rodinou a naší milou tradicí, která spočívá v tom, že všichni z naší rodiny se jdeme podívat na novoroční ohňostroj do našeho malého města a strávíme společně pěkný večer. Po tomto dni se navrátíme do klasického pracovního nasazení a nový rok může začít. Hned na začátku Ledna jsem se sešla se svou kamarádkou po prosincové odmlce a zašli jsme spolu do kočičí kavárny v Praze- bylo to fááájn. Pamatuji si, že hned pár dnů na to odjel přítel někam na služební cestu a hned jak se vrátil, tak jsme šli na festival jídla do restaurace Avantgarde v Dejvicích, kde vařili nejlepší kuchaři z Česka. Ten večer jsme spali v hotelu v Praze a byla to moje premiéra v historii, kdy jsem poprvé spala v hotelu v Praze. Den poté jsem oslavila svůj svátek a během toho dne u nás začalo hustě sněžit. Pamatuju si, že jsme se s přítelem teple oblékli a šli jsme na procházku a fotili jsme fotky ve sněhu. V Lednu jsem pracovala ještě ve společnosti Dtest. Byla jsem tam zaměstnána pouze brigádně jako forma práce ke studiu. Konec Ledna jsme uzavřeli s prarodiči společně stráveným dnem v Krušovicích. kam jezdíme do vyhlášené restaurace.

Únor- V Únoru jsem oslavila své narozeniny a dostala jsem k nim moje vysněné bot ze zootu, které tahám dodnes. Mezi tím jsem chodila střídavě do školy a do práce. S přítelem jsme doma vařili indická jídla a užívali jsme si nového bytu, ve kterém jsme byly přesně půl roku.  V Únoru jsme také podnikly s mé mamky cestu do Prahy, kde jsme si dali skvělý oběd v Café Louvre, kde jsem tenkrát byla poprvé a moc se mi tam zalíbilo.  Únor pro mě znamená to, že začíná cestovatelský veletrh, který nesmím nikdy vynechat. Ten letošní jsem si vážně užila a odcházela jsem z něj s krásným tetováním pomocí heny. Tam jsem se také dozvěděli nějaké informace ohledně Izraele a Palestiny, kam mimochodem letíme přesně za dva měsíce.  Během tohoto měsíce jsem párkrát zašla na snídani do Paula. Byla to taková má tradice.

Březen - Březen začal výletem do Krumlova. Přítel má spoustu přátel v Číně a na Taiwanu a ti za ním přijeli v Březnu a společně jsme se jeli podívat na Český Krumlov. Pro ně to byl neuvěřitelný zážitek vidět Českou republiku. Tento den jsem si užila vážně na maximum. Hned poté jsme oslavili narozeniny mé mamky. Dne 11. Března nás čekal velký den. S kamarádkou a rodinou jsme odlétali z Brna do Londýna. Pro kamarádku to byla premiéra. Nikdy neletěla letadlem a v Londýně také nikdy nebyla. Byl to jeden z nejlepších výletů a prošli jsme určitě tak půlku Londýna včetně Camdem Marketu. V Březnu měl svátek i můj přítel a oslavili jsme ho večeří u nás ve městě. Ke konci měsíce jsme navštívili Benešov a byly jsme létat na tamním malém letišti. Doma jsem upekla své první makronky, které se moc nepovedly, protože jsem na ně ještě neměla formu. Poslední den jsme večer byly na divadelním představení Oscar Vilde ve vinohradském divadle, kde byl i bohatý raut. Tento měsíc jsem podstoupila výběrové řízení do Vodafone, které dopadlo kladně a já jsem ihned šla na školení a následnou certifikaci.

Duben - Duben byl můj oblíbený měsíc, protože jsem hned na začátku odletěla do Varšavy a hned poté jsem letěla místním letem i do Vroclavy. Cestou zpátky do Čech jsme se zastavili v Jizerských horách a byl to neuvěřitelný relax.  Udělali jsme si doma dokonce i první grilování. Od začátku měsíce jsem měla nové zaměstnání ve Vodafone, kde jsem zůstala do dnes. Byly to občas nervy, ale stálo to za to. V půlce Dubna jsem byla s kamarádkou na běžeckém závodě barvám neutečeš.  Byl to ohromný zážitek a celé jsme byly od barev.

Květen -  Tenhle měsíc začal také pozitivně jako všechny předchozí. Byl 1. Máj a s přítelem jsem si ho užili v Praze a na pivním festivalu. Vím, že svátek lásky a pivní festival nejde moc dohromady, ale bylo to super. S babičkou jsme občas zašli do cukrárny a nějaký ten oběd. V mezičase jsem psala bakalářku. Byla jsem se také podívat na nově otevřené hračkářství Hamleys v Praze. O víkendu jsme s rodinou jeli na výlet do Botanicus. Znáte jejich přírodní kosmetiku? Za Prahou mají obrovský park a řemeslné městečko, odkud pochází všechny ingredience v jejich kosmetice. Ještě ten samý víkend jsme se zúčastnili cestovatelské přednášky o Gruzii, která byla velmi zajímavá. Od té doby tam chci jet. S bráchou jsem byla na burgeru a pivu a také to bylo fajn.

Červen - v Červnu začalo být konečně pořádně vedro. Začali nám grilovačky na zahradě a také koupání v bazénu. V Červnu jsme si pořídili novou zrcadlovku na naše cesty a do teď si ji nemůžeme vynachválit. V půlce měsíce jsme se zúčastnili plavby po Vltavě v Praze, kam byl pozvaný přítel od jednoho firemního partnera a bylo to s rautem a i s alkoholem.  Skvělý zážitek jsem si odnesla i z jednoho dne, kdy jsem byla opět s tou samou kamarádkou, která se mnou byla v Londýně v kavárně po tmě. Přispěli jsme na nevidomé lidi a bylo to neuvěřitelné. Dávali jsme si kávu v kavárně, kde je jenom tma a nic jiného. Na konci Června se konal na Vítkově freshfestival. Další taková akce, kde jde jenom o dobré jídlo a kde já nesmím chybět.

Červenec -  to bylo tenkrát, kdy se nám rozbilo auto a od té doby nás pořád zlobí. Jeli jsme na výlet do Drážďan celý natěšený, že budeme nakupovat a po cestě se nám porouchalo auto. Byla jsem totálně naštvaná. Museli ho nechal v Ústí nad Labem u jednoho opraváře a domu jet vlakem. Auto tam pak bylo skoro měsíc. 15. Července jsme odjeli na letní dovolenou. Ten den nám jel vlak do Bratislavy až odpoledne a já jsem dopoledne trávila v kavárně psaním článků.  V Bratislavě jsme přestupovali na další vlak do Budapešti, kde se konal red bull air race, ale celé oba dny co jsme tam byly nám propršely a tak jsme z toho nic neměly. Z Budapešti jsme odletěli na 4 dny do Athén, kde bylo krásně a já jsem si užívala všechny ty antické památky a řecké jídlo

Srpen -  Srpen byl opět ve znamení cestování. Tentokrát jsme jeli s rodinou autem na cestu po Balkánu. Projeli jsme Rakousko, Srbsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu a Albánii.  Spali jsme v různých apartmánech a já jsem byla za tuto cestu ráda. Mám ráda tenhle typ cestování autem. Nejlepší zážitek bylo pro mě jednoznačně Sarajevo, které mám hrozně ráda. V Srpnu jsme vyrazili také na výlet na Slapy, kde jsme si, pronajmu-li loď a udělali jsme si příjemné odpoledne. V tu dobu se přítel rozhodl, že si udělá kapitánský průkaz a také tak pak učinil. Opět jsme usedli i do letadla a šli jsme si zalítat. Mezi tím jsem většinu času trávila prací. I přes cestování nemám tenhle měsíc moc ráda. Hned na začátku dovolené mě totiž volal můj táta, že naší babičku odvezli do nemocnice, protože doma upadla. Nebylo to ze začátku nic hrozného. Měla jen pár modřin a trochu roztrženou hlavu. Bohužel v nemocnici přišly na daleko horší věc, což se mi tu nechce ani moc rozepisovat. Přes všechno, co pro ni v nemocnici udělali, tak babička neustála druhou návštěvu. Byla hodně slabá a nachlazená a srdíčko bylo už slabé. Takže tento měsíc nebyl pro naší rodinu moc příjemný.

Září - V Záři jsem po tom všem prázdninovém shonu jela do Krkonoš. Udělali jsme to ovšem jinak než běžně. Vlakem jsme dojeli do Jelení Gory na polskou stranu Krkonoš a tam odtud jsme pěšky šli na hřebeny Krkonoš. Ubytovaní jsme byly na Labské boudě. Byl to zážitek si dát večer po tmě pivo a sednou si na terasu a dívat se do hor. Doporučuji. Tam jsme byly přesně 4 dny a jeli jsme zase zpátky domu. Hned pár dní po tomto výletu mě vzal přítel do Drážďan. Nakoupili jsme si tam německé potraviny a prošli jsme si město. S kamarádem jsme se 17. září vydali na cestu do Ostravy na dny Nato. Ta cesta je vždy namáhavá, protože v jednom dni jedeme tam i zpátky do Prahy a to znamená strávit přibližně 8 hodin ve vlaku. Stojí to však za to.

Říjen - Říjen byl ve znamení velké narozeninové oslavy. Přítel slavil 30tiny a já jsem chtěla pro něj připravit něco speciálního. Zjistila jsem si, že u nás v hotelu Hejtmanský dvůr dělají různé zážitkové programy a zařídila jsem večer s wellness pobytem a 4chodovou večeří pro nás pro oba. Nechala jsem vyzdobit slavnostně stůl, u kterého jsme pak večeřeli. Vybrala jsem i láhev vína a zákusek. Byl to jeden z nejlepších večerů. Zbytek měsíce probíhal celkem obyčejně. Čas jsem trávila povětšinou v práci, a když už jsem byla doma, tak jsem hodně uklízela a starala jsem se o domácnost.

Listopad – Začátek Listopadu pro mě znamenal jenom práci. Práce bylo hodně a já byla strašně málo doma. Naštěstí jsem se těšila na dovolenou, kterou jsme plánovali už rok dopředu. Četli jsme doma různé cestovatelské průvodce a nakupovali jsme vhodné oblečení a další výbavu. No, a když nastala půlka měsíce, tak jsme natěšení odletěli do izraelského Eilatu a tam jsme přešli hranice do Jordánska, kde jsme poté zůstali celý týden. Byla to nejúžasnější dovolená vůbec. V letadle jsme poznali dva skvělé lidi, kteří s námi následně jezdili po výletech. Mirka a i Martin neměli nic dopředu naplánované a nechávali to na náhodě, ale naše vyčtené informace jim nakonec přišly vhod. Já a můj přítel jsme byly rádi, že alespoň nemusíme cestovat sami po Jordánsku autem. Né, že by to bylo nebezpečné, ale je to lepší.

Prosinec - no a Prosinec? Ten utekl tak rychle, že jsem ho skoro ani nepostřehla. Pravda je, že v práci se to na nějaký čas uklidnilo a já měla i nějaký ten čas pro sebe. To jsem ocenila asi ze všeho nejvíc. Štědrý den jsem si užila se vším všudy. Trávili jsme ho u přítelových rodičů a já jsem svou rodinu viděla hned následující den. Vánoce jsem měla tedy celkem třikrát. Mezi svátky jsem byla ještě dvakrát v práci, ale aktuálně si konečně užívám po několika měsících trošku delšího volna.

A co bude následovat teď? Kladu si spoustu otázek ohledně toho, jak bude vypadat ten další rok. Nejsem negativista, a proto doufám, tak jako vždycky, že bude lepší než tenhle a přinese více radosti. Myslím, že opět cestovatelských zážitků bude hodně, jelikož už teď vím, že poletím do Izraele a do Albánie. Mimo jiné Albánii mi přinesl ježíšek a udělal mi s tím ohromnou radost….takžééé moc a moc děkuju Ježíškovi za tenhle dárek. Chtěla bych se dostat i dál s tímto blogem, který není až tak moc starý. Založila jsem ho minulý rok před létem s vidinou, že sem budu psát své cestovatelské poznatky. Myslím si, že se mi to docela dařilo…ale představovala bych si to ještě úplně jinak. Hlavně bych si chtěla vyhradit více času na psaní článků, aby jich tu mohlo být čím dál více. Mám ještě spoustu nápadu o čem psát. V konceptech mám hodně rozepsaných článků ještě z cest po Jordánsku a chci je dát všechny do kupy. ,,Myslíte si, že je to dobrý nápad?“