Jak jsme si naplánovali cestu po Jordánsku? + rozpočet
Ahoj, zdravím všechny cestovatele!!!
Už je to nějaký ten Pátek ,co jsem se vrátila z velmi intenzivních cest po Jordánsku a na základě toho jsem se rozhodla, že bych pro vás mohla popsat plán cesty který jsme absolvovali. Měli jsme všechno sestavené dopředu do posledního puntíku včetně zapůjčení aut či vnitrostátního letu z jihu země na sever. Všechno nám ve výsledku vyšlo bez jakékoliv větší komplikace a tak bych vám chtěla poradit, jak si třeba takovou cestu po Jordánsku naplánovat, aby jste stihli navštívit pokud možno, co nejvíce turisticky zajímavých míst. Jordánsko je naprosto bezpečná země a není důvod se obávat jakéhokoliv útoku. Daleko horší bezpečností situace je například v Egyptě a proto všem říkam , že když už chcete navštívit nějakou zajímavou arabskou zemi, tak určitě jeďte do Jordánska nebo zkuste navštívit Írán. V Jordánsku najdete úplně všechno od krásných turistických pláží až po opuštěné pouště, kde lišky dávají dobrou noc. Dokonce se tam můžete seznámit s beduínci, kteří celý život žijí pouze na poušti ve skromných obydlích.
- Nejdřív bych začala asi s letenkama. Koupili jsme si je od společnosti Ryanair za 1200 Kč pro jednu osobu a cena zahrnuje i zpáteční cestu. Letěli jsme z bratislavského letiště a i tam jsme se poté vrátili. Tam jsme se dopravili vlakem. Auto jsme měli v tu dobu rozbité a tak nebyla jiná možnost a navíc cestování vlakem naprosto zbožňuji takže to pro mě byla výhra. U letiště jsme si objednali levný hotel na jednu noc a hned brzo ráno jsme se taxíkem přesunuly na letišťe odkud jsme odlétali v 6:00 hodin ráno. Let trval necelé 4 hodiny a proběhl bez jakýkoliv problému. Po příletu na letiště Ovda, které leží přibližně 60 km od Eilatu jsme museli projít bezpečnostní kontrolou. Ta spočívá v klasické kontrole cestovních dokladů a pokračuje pohovorem, kdy se nás ptali na otázky typu ,,proč cestujeme do Izraele, kam pak dále budeme pokračovat, kde budeme ubytování, v jakem vztahu jsme a tak dále?" Trošku jsme je naštvali tím, že jsme řekli ze hned jedeme na hranice a budeme přecházet ještě ten samý den do Jordánska do Aqaby. Izraelci nemají moc rádi arabské státy a proto jsou více ostražitý když jde o kontrolu osoby, která přicestovala z nějakého arabského státu nebo naopak se tam chystá. Pohovoru se nemusíte bát. Je to vyloženě jenom formalita. Slečna u pohovoru se sice tváří velice vážně ale pokud ji odpovíte na všechny otázky, tak vás bez problému pustí. Dalším a posledním krokem v kontrole na letišti je důkladná kontrola zavazadel. Mé zavazadlo otevřeli a dívali se dovnitř jestli nepřevážím něco podezřelého. Opět formalita. Přechod hranic z Izraele do Aqaby byl velmi rychlý. Na internetu nás strašily různé informace o tom že hraniční kontroly jsou velmi zdlouhavé a trvají až několik hodin. Opak byl nakonec pravdou. Na Izraelské straně to byla formalita. Dostali jsme výstupní razítko, zaplatili jsem poplatek za opuštění země a štrádovali jsme si to na Jordánskou stranu hranic.
První den tedy zahrnoval jenom přesuny a transfery. Až večer jsme se těsně před večeří dostali do Aqaby- našeho cílového města. Z hraničního přechodu nás tam zavezl místní minibus. Ubytovali jsme se v 3* hotelu přímo v centru Aqaby. Co se týče města, tak město je velmi rušné i mimo hlavní sezonu. Uličky jsou plné malých obchůdků se suvenýry, oblečením a produkty z mrtvého moře. Obchodníci vás čas od času rádi pobídnou ať si u nich něco koupíte. V Agabě jsme si ještě ten večer zamluvili v místní autopůjčovně auto, kterým jsme následující den jeli na výlet do pouště Wadi Rum.
Druhý den...........................
- Druhý den jsme v hotelu dostali vydatnou arabskou snídani, která obsahovala všechny místní pokrmy včetně humusu a arabského chleba. Hned po snídani jsme si vyzvedli automobil z půjčovny, která ležela hned naproti našeho hotelu .Auto bylo v naprosto v příšerném stavu ( bordel na sedačkách, zbytky jídla na palubce a propálené čalounění od cigaret) a tak jsme se museli několikrát dohadovat s majitelem půjčovny. Nakonec nám dali jiné auto. Poučení pro všechny - auto si vždy zkontrolovat a nejlépe si hned při předání vyfotit všechny škrábance a nečistoty. Ráno jsme se přesunuli zpět na hranice, kde jsme vyzvedávali zbytek naší party. Autem jsme se přesunuly pouštní dálnicí na sever do rezervace Wádí Rum. Jedná se o rozlehlou poušť ve které bydlí původní obyvatelé - beduínci. Je to místo, kde se zastavil čas. Z poště vykukují červené rozvyklané skály a čas od času tam narazíte i na nějakou oázu. Spousta cestovních agentur tam nabízejí vyhlídkové okruhy. Mnozí z nich se snaží ceny vytáhnout do astronomických výšek. Je dobré si na toto dát pozor a cenu si dopředu vždy ověřit. Samotný výlet výlet do pouště byl pro mě výjimečným zážitkem. Není to nic turistického, což já nejvíc ocením. Výlet jsme si sestavili dle našich představ. Nejdříve jsme se projeli v sedlech velbloudů napříč pouští a už ta samotná projížďka byla šílená. Jízda na velbloudovi je adrenalinová záležitost musím říct... hlavně nasedání do sedla. Vyjížďka trvala zhruba hodinu. Dělají se i delší výlety i na několik hodin, ale ta hodinová verze bohatě stačí, protože už tak mě druhý den bolel celý zadek jak nejsem zvyklá na jízdu v sedle. Dále jsme dostali možnost ochutnat pravý beduinský čaj z místních pouštních rostlin, který nám místní ohřály na otevřeném ohni a dali nám do něj mátu. Čaj jsme si zakoupili jako suvenýr aby jsme měli vzpomínku na jordanskou poušť. Následovala zhruba tří hodinová projížďka na terénních autech protkaná zastávkami na zajímavých místech. Vydrápali jsme se na obrovskou červenou dunu a měli jsme písek úplně všude. Prošli jsme se i oázou plnou rostlin a vody. A celou exkurzi jsme zakončili prohlídkou stanového městečka kde místní umožňují cestovatelům přespání ve dvoulůžkových hadrových stanech. Má to jedinou nevýhodu. V poušti se noční teploty pohybují okolo nuly a je potřeba se na to připravit kvalitním vybavením ale zážitek to musí být parádní. Takže druhý den jsme strávili výletem po poušti Wádí Rum. Doporučuji si na to vyhradit celý den. Na okraj pouště se pohodlně dostanete autem z jakéhokoliv města. Po celé zemi se táhne tří proudová dálnice. Sice nesplňuje evropské normy a je plná výtluků a stojících kamionů ale není to nic strašného. Občas potkáte i vozidlo jedoucí v protisměru ale i na to se dá zvyknout. To je prostě arabský svět.
Den třetí...............
- Tak jako minulý den, jsme v našem malém hotelu v Aqabě dostali arabskou snídani. Lepší než minulé ráno. Auto už jsme měli odevzdané a tak jsme si zabalili naše kufry a batohy a hotelovým taxíkem jsme se po snídani přesunuly na místní letiště hned vedle Aqaby. Čekal nás hodinový přelet na sever země. Let je ideální varianta jak se rychle přesunout z jednoho okraje země na ten druhy. Cesta autobusem muže trvat i 10 hodin. Místní přelet nebyl vůbec drahý. Letenka stála něco okolo 1000 Kč pro jednoho. Během hodiny jsme už byli na letišti v Ammánu. Tam bylo oproti jihu značně chladněji. Na letišti jsme si opět zapůjčili automobil. Naštěstí už se jednalo o autopůjčovně Herz, která má kvalitní servis a působí po celém světě. Hned jsme sešli do auta a jeli jsme se podívat do Madaby. Jedná se o velmi staré město kam moc turistů nejezdí. I na místních bylo vidět že turista je pro ně něco extra. Koukali po nás a cítila jsem se tam trochu jako exponát, ale na druhou stranu nás nikdo neotravoval a místní byli velice taktní. Dobrou zkušenost jsme získali v malé restauraci nedaleko centra. Vlastnil ji takový starší pán a vařil tam svůj vlastní hummus. Za 70 Kč jsme dostali dvě obrovské porce humusu, dva sendviče s falafelem, pořádný nášup chleba a nakonec i čerstvou arabskou kávu. Prodavač byl velice uslužný a milý. Takové restaurace jsou nejlepší. Můžete si tam popovídat s místními a dozvědět se hromadu nových věcí.
- Jestě ten den jsme navštívili horu Nebo. Ta leží přímo po cestě z Ammanu k Mrtvému moři. Hora nebo je zajímavé místo z hlediska biblických příběhů a historie. Zde zemřel Mojžíš a je tu i velký památník a kostel. Za mě zde byly nejhezčí výhledy na okolní krajinu.
- Večer jsme se ubytovali v hotelu Marriot. Nejsme lidé, kteří se za každou cenu vyžívají v luxusu, ale chtěli jsme zkusit jak fungují místní 5* hotely. Podobných hotelů jsou v této oblasti mraky. Všechny jsou obehnané vysokou zdí s ostnatým drátem a výjezdy jsou chráněny bariérami a u každého vjezdu je voják, který vám auto zkontroluje pomoci proti-výbušným zařízením. Shodli jsme se na jedné věci- člověk se zde cítí jak vězeň. Chápu, že bohatí turisti a zejména Rusové platí za hotelům za bezpečnost a luxus, ale to v Jordánsku není až tak potřeba. Za prvé člověk nepozná nic z této krásné země, protože je celý pobyt zavřený v resortu a maximálně jede na dva výlety do okolí a za druhé je všechno v hotelu tak neskutečně drahé, že pro normálního smrtelníka to nepřipadá v úvahu. Obyčejná vodní dýmka vyšla v přepočtu na 500 Kč a navíc to ještě nebyla ta pravá dobrá arabská vodní dýmka jakou jsme zažili například v Eilatu. Všechno se přizpůsobuje západním poměrům. Hotel je samozřejmě ztělesnění všeho luxusu. Všechno je zdobeno zlatem, kufry vám odnesou až na pokoj, u snídaně je tak velký výběr že nevíte co si dát a hotelová kosmetika obsahuje prvotřídní výrobky z mrtvého moře. Zkušenost dobrá, ale na jednu noc nám to stačilo. Raději zemi poznáváme z jiného hlediska.
- Jinak koupání v mrtvém moři je velký zážitek a doporučuji každému, aby si to to alespoň jednou zkusil. Voda má tak vysokou hustotu, že na ní můžete doslova ležet a číst si noviny a to nemluvím o léčebných účincích.
- Ráno jsme se po vydatné snídani v hotelu Marriot ještě jednou vykoupali v mrtvém moři, zabalili jsme si těch pár věci co jsme s sebou měli a vydali jsme se opět na cestu. Naši zastávkou byl tentokrát Ammán. Měli jsme tam zaplacené dvě noci. Od mrtvého moře je to přibližně hodinka cesty. V Ammanu bývá doprava velmi hustá a je dobré počítat s velkými kolonami i na předměstí. Řízení tam doporučuji jen otrlým povahám. Netvrdím, že je to horor ale Arabové jsou takový velmi energetický a například ze dvou pruhů silnice si dokážou udělat pruhy čtyři a jezdí se většinou na centimetry. Přítel zvládl řízení bravurně, ale já bych ta asi za volant nesedla. Do Ammánu jsme dojeli odpoledne a hned jsme se ubytovali v hotelu v městské části, kde je většina ambasád a velvyslanectví. Hotel nebyl úplně to, co jsme si za tu cenu představovali ale ty dvě noci jsme tam přežili a nakonec jsme dostali i kávu zdarma. Ammán je opravdu rušné město. Představte si pravou arabskou metropoli, kde se po ulicích obchoduje s kořením, zeleninou a každý venku kouři vodní dýmku. Všude to krásné voní tabákem a čerstvou arabskou kávou s kardamonem. Pro mě to byl ráj. Večer jsme si s přáteli prošly centrum včetně známe románské citadely, která se tyči na vrcholu uprostřed centra. Pozdní večer jsme strávili bohatou večeří, která obsahovala snad všechny dobroty od humusu po shawermu. Alkohol zde neexistuje. Tam jsme se seznámili s takovým vtipným Egypťanem, který dokázal kouřit vodní dýmku neskutečným stylem. Za minutu uměl nasát tolik kouře, že by to nezvládli ani dva lidi dohromady.
- Ráno jsme se probudili do nejchladnějšího rano, které jsme vůbec v Jordánsku zažili. Poprvé jsem děkovala sama sobě, že jsem si vzala s sebou zimní bundu. Teploty spadly na nuly přes noc. Cele odpoledne jsme se procházeli místním bazarem-těžištěm. Nakoupila jsem si domů koření, které se u nás je tak nesežene a potřeby k vodní dýmce. Je neskutečné jak se celé centrum umí proměnit ve velké nákupní tržiště, kde seženete snad úplně všechno na světě.
- Těsně po obědě jsme vyzvedli opět naše přátele v jejich hotelu u citadely. Autem jsme se vydali na menší výlet má hrad Karaq a je jsme vyhodili v hotelu nedaleko mrtvého moře. Měli jsme totiž naplánovaný trošku jiný program než oni. Hrad Karaq je ohromná pevnost v horách uprostřed pouště. Jsou z něho neskutečné výhledy do vyprahlé krajiny. Na prohlídku nám stačily pohodlně necelé dvě hodiny. Po prohlídce jsme se vrátili zpět do Ammanu. Mimo jiné se po celou dobu cesty jede podél mrtvého moře a z auta jsou pěkné pohledy na moře a různé oázy plné rostlin a potůčků.
- Večer jsme šli brzo spát jelikož nás čekalo hodně brzké vstavání, hodinový přesun na letiště a následný přelet zpět do Aqaby, kde náš trip začal.
Den šestý.......................
- Tento den byl velmi nabitý. Hned po příletu jsme se rychle přesunuli na autopůjčovny v centru ( kde jsme si mimo jiné půjčili auto i ten první den) a rychle jsme si dali zavazadla do hotelu. Měli jsme ten samý hotel jako na začátku. Skočili jsme do auta a řítily jsme si to směrem Petra. Petra byla od začátku pro mě zajímavost číslo jedna. Z Aqaby to sice je 3 hodky autem ( jedna část cesty se jede po dálnici a druhá okreskami protínající spoustu měst a vesnic), ale není to nic co se nedá vyloženě přežít. Petra je ohromná. O cenách lístků jsem psala už v článku přímo ohledně Petry -> Petra- jeden ze sedmi divů světa. Na Petru je dobré si vyhradit minimálně jeden celý den. My jsme ovšem měli asi 6 hodin a dostatečně nám to stačilo na to ,aby jsme si celý areál prošli a vše si vyfotili. V Petře se dá bez problému najít ubytování přímo na místě... muže být ale o něco dražší než jinde v Jordánsku.
- Večer okolo 5 hodiny jsme se navrátili zpátky do Aqaby. Cesta to byla zdlouhavá ale zajímavá. Místní dálnice jsou opravdu v něčem šílené a musíte si je alespoň jednou projet. Stojí to za to.
- Ráno jsme opustili náš hotel v Aqabě. Dole vám pak pod čáru napíši všechny hotely, kde jsme bydleli. V hotelu nám zavolali ,,relativně levného,, taxika a ten nás odvezl k hranicím do Izraele. Tam jsem podstoupili tu samou proceduru jako první den. Museli jsme projít všechny hraniční kontroly a absolvovat asi nejdelší pohovor, který jsem tam kdy zažila. Bylo to na izraelské straně hranic a slečna nás vyzpovídala proč jsme byli v Jordánsku. Ptala se i na takové věci jestli nás někdo z hotelového personálu balil kufry. To proto, že Jordánci a příslušníci jiných arabských států rádi přibalují turistům do zavazadel výbušninu. Teď už se to samozřejmě nestává ale objevili se v minulosti takové případy. Lidé jsou hold vynalézavý.
- V Eilatu jsme měli k dispozici celý den. Díky tomu jsme měli možnost poznat alespoň trošku izraelskou kulturu i když nevím jestli Eilat je to pravé místo. Jsem rada, že za necelý týden poznám i zbytek země. Eilat je velké středisko pro turisty. Památky tu skoro žádné nejsouale za to je tu veškeré městské vyžití. U moře jsou veřejné pláže,plno barů,restaurace a drahé hotely. Hemží se to tam ruským národem. Na každém rohu je luxusní butik. Nevím, ale tenhle ten styl mi není moc vlastní. Eilat mě v mnoha směrech zklamal. Věřím ale, že pro mnohé turisty a návštěvníky to bude to pravé ořechové jak strávit dovolenou. Já jsem úplný opak. Jsem cestovatel a ne turista.
Přibližný rozpočet:
Autopůjčovna v Aqabě Thirty - 900 Kč/den + spotřebovaný benzín ( 2 zapůjčené dny)
Autopůjčovna Sixt v Ammánu - 900 Kč/den + spotřebovaný benzín (3 zapůjčené dny)
Hotel Al Qidra v Aqabě - 1100 Kč/ noc ( 3 noci)
Hotel Motel Aviv v Eilatu - 1100 Kč/noc ( 1 noc)
Hotel Ammán west hotel - 1300 Kč/noc ( dvě noci pro nás)
Bratislava Vienna house easy chopin - 1200 Kč/noc /1 noc)
Vnitrostátní zpáteční letenka Ammán-Aqaba - 2000 Kč/ osoba
Jordan pass ( místo víza) -2400 Kč/osoba
Poplatek za opuštení Izraele - 700 Kč/ osoba
Letenka Bratislava-Eilat -1600 Kč/osoba
Vstupné Wádí Rum + projížďka velbloudi - 700 Kč/osoba
Vstupné Petra - 0 Kč v rámci Jordan Pass
Transfer z letiště Ovda do Elitu a zpět - 550 Kč/osoba
Jízdenka Vlak Praha- Bratislava
Celkem poplatky - 30700 Kč
Kapesné na jídlo,suvenýry a další vstupy - 15000 Kč
Komentáře