Život není jen o hezkém cestování, povídání o skutečném zlomu v mém životě

Cestování je moc pěkná věc.
Člověk někam odjede a starosti většinou hodí za hlavu a jenom si užívá týdne či měsíce plného nového poznání a adrenalinu. Zní to všechno krásně a pohádkově. Někdy člověk udělá ve svém životě několik menších ale i závážnějších chyb a všechno se může v jeden okamžik pokazit a to myslím i o tom protějšku. Pak máte hlavu jak obrovskou kouli kde se vám motají všemožné myšlenky o tom proč se to tak najednou pokazilo. Já si vždy říkám, že bych nejraději vrátila čas do nějakého určitého bodu od kterého bych dělala věci jinak než jsem je skutečně dělala.

něco podobného se mi přihodilo v poslední etapě mého života. Udělala jsem několik chyb o kterých jsem věděla a kterých do dneška maximálně lituji a že jsem tu skutečnost neviděla dříve. V ten okamžik jsem nechala asi rozum doma když jsem ty věci dělala nebo opravdu nevím jak bylo možné že k tomu došlo. Měla jsem ani nějaké temné období a přes zamilovanost jsem nic neviděla. Neuvědomila jsem si že jsem měla všechno co si každý může přát. Skvělá rodina, milující přítel, každý den dobré jídlo a pohodlnou postel. Ano jsou to maličkosti nad kterými někdo mávne jenom rukou ale na druhou stranu jsou to velmi důležité položky a hlavně ty dvě první o které když přijdete tak je rázem po všem.

s přítelem jsme se poznali přes 8 lety. Je to už pěkná řádka let a já nelituji žádného okamžiku který jsme společně zažili. Vím, že lepšího člověka bych nikdy nenašla nebo jsem si to alespon myslela. Je spousta kluků na světě ale já měla to štěstí že jsem našla toho pravého. Začátek byl hodně rychlý ale já jsem za pár minut věděla, že ho skutečně miluji a že to nebude jenom nějaká krátkodobá láska. A teď nemluvím jako nějaká zamilovaná puberťačka prostě už jsem si prožila své a vím o čem vztah je. Můj přítel je pro mě moje rodina a i byl.  Pamatuji si že když jsem ještě chodila na střešní školu a pak vlastně i na vysokou tak jsem se dennodenně strašně až horlivě těšila až zase budu doma s přítelem a zachumláme se spolu večer do peřin a já budu celou noc vdechovat jeho vůni. Tohle mi vydrželo dodnes. Situace bohužel se poněkud změnila.  Po tom co jsem udělala pár kravin a i on tedy, tak měl náš vztah na mále. Přítel byl hodně naštvaný a i já ... Nikdy nešlo o žádné podvádění v tom smyslu že bych trávila čas s někym jiným. To si upřímně nedokážu absolutně představit že bych něco takového udělala a ani nemám důvod když přítele miluji a chci s ním trávit veškerý svůj volný čas. Padli v té době nějaké lži jak z mé ale jeho strany za které dodneška lituji a i když jsem se ke všem přiznala prostě jsem si řekla že už musím být jiná tak mi to moc nepomohlo. Důvěra se narušila a bylo hotovo. Proto stačí maličkost a všechno může být jinak.

Z mé strany že avšak nic nezměnilo. Já přítele stále miluji nejvíc tak jako na začátku vztahu a možná ještě víc po těch věcech co jsme spolu za uplynulých 8 let prožili. Dokonce jsem dostala prstýnek před loni v létě a to byl jeden z nejhezčích okamžiků v mém životě. Společně jsme toho strašně moc zažili. 8 let je přece jenom 8 let.

Včera jsem přišla o práci. Bylo to mou obrovskou nedbalostí že jsem si dřív nevšimla chyby kolegy. Mám však čistou hlavu ze jsem neprovedla nic. Byla to pouze nepozornost kterou jsem se dopustila chyby vůči kolegovi a za měsíc mě to dohnalo, proč jsem byla tak slepá?. Nedalo se už nic dělat a dostala jsem padáka. Vím a doufám že život půjde dál. Nebude to jednoduché ale já jsem si sama sobě dala slib že hned jakmile se ukáže jenom malá příležitost tak hned půjdu do nového zaměstnání i kdyby to mělo být něco za méně peněz. Alespoň budu mít něco do začátku.
Největším strašákem který na de mnou visí už před měsíc je rozchod s přítelem kterého ho tak miluji. Po poslední příhodě jsme se ještě rozumně domluvili že to společně zkusíme. Byla to pro mě výhra a mě spadl neskutečný balvan že srdce. Respektovala bych i tu druhou skutečnost kdyby se tak nakonec rozhodl, ale upřímně říkám že jsem tenkrát byla ten nejšťastnější člověk pod Sluncem. Bylo to velmi špatně období. V prvních dnech jsem nemohla ani pořádně jist jak jsem stale myslela na skutečnost že by mě mohl milovaný člověk opustit. Najednou před vámi stojí obrovská propast a nic víc. Najednou myslíte jenom na to že ten život bez toho druhého nezvládnete. Nejhorší byla myšlenka na to že už bych se neměla k nikomu večer přitulit.  To mě naprosto drtilo. Situace se po pár dnech zlepšila. Já měla v očích naději a spoustu věcí jsem ve svém životě změnila ač to pro mě nebylo vůbec jednoduché a dokonce jsem požádala i o pomoc druhé aby mě v tom pomohli. Chápu že ze začátku to nebylo 100% ale progres na mě byl viděl a snažím se to tak udržovat od té doby pořád. a není to jenom z toho důvodu abych si ho udržela ale i z mojí vlastní iniciativy protože vím že je to tak správné. S hlavou vzhůru musím uznat že některé věci se mi dostali velmi rychle pod kůži. 

Teď, co jsem přišla o milovanou práci se situace vrátila skoro do starých kolejí. Přítel po minule skutečnosti se nadobro rozhodl že už vážně nemá cenu se mnou být.  Já ho naprosto chápu že se takto rozhodl a musím to respektovat pokud opravdu odejde. Na druhou stranu si v hlavě říkám jestli to není škoda. Sám mi říkal že u mě vidí velkou změnu a já bych to chtěla dotáhnout do cíle... Začít znovu a najít si práci.  Moc jsme se ani nehadali. Po poslední zkušenosti už jsem to ani nechtěla jelikož jsem zjistila že to stejnak ničemu nepomůže a lidé by měli být rozumní a rozvážní. Nejhorší věc je když se něco řekne ve vzteku kdy člověk o sobě ani neví a pak se toho následně velmi lituje. To ke mě padli ošklivé křivdy. . Myslíte že mě může ještě druhá polovička milovat po tom všem? I když jsme si všechno na rovinu vyříkali? Nejsem si popravdě jistá ani tím zda mě ještě tak hodně miluje po těch letech a říkám si že kdyby mě miloval tak by nedokázal odejít a naopak by mě podpořil. Teď tu stojím opět bezradná a chce se mi brečet.

každopádně tu chci všem říct aby jste všechny věci dělali řádně a včas. Pokud máte v životě nějaký problém ať větší nebo menší, tak je lepší o něm hned někomu říct ať se to může řešit.Nejhorší je se utápět ve vztahu kde to nemá smysl a akorát se stresujete vůči tomu druhému jak se k Vám chová. Nikdy nečekejte že se věci jen tak sami za vás vyřeší. Chvíli může být ticho a klid ale ono vás to stejně dožene. Nejlepší je upřímnost a skromnost.

děkuji mnohokrát